Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 340/2020, ze dne 24. 9. 2020:
Podle názoru Nejvyššího soudu je z hlediska naznačeného problému klíčové to, že trestní zákoník, zejména s ohledem na objekt trestného činu (kterým je ochrana přírody, resp. volně žijící zvěře a ryb, jakož i ochrana práva myslivosti a výkonu rybářského práva) nepovažuje za trestné pouze nedodržení podmínek podle § 46 odst. 1 zákona o myslivosti. V tomto závěru lze přisvědčit dovolací argumentaci nejvyššího státního zástupce, že v takovém případě by zákonodárce použil pro vyjádření protiprávnosti jako obligatorního znaku skutkové podstaty trestného činu spíše pojmu „bez povolení“. Za „neoprávněný lov“ ve smyslu předmětné skutkové podstaty je nutno považovat veškerá jednání, která se vymykají zákonným podmínkám lovu. Platí tedy, že i osoba, která dodržela formální náležitosti § 46 odst. 1 zákona o myslivosti, resp. má povolenku k lovu, lovecký lístek, zbrojní průkaz atd., a loví zvěř v rozporu s jinými zákonnými zákazy, především v rozporu s výslovným zákazem podle § 45 zákona o myslivosti, jedná nad rámec vydaného povolení a tedy „neoprávněně“ ve smyslu skutkové podstaty trestného činu pytláctví podle § 304 tr. zákoníku.
Tato východiska pro výklad pojmu „neoprávněně“ ve smyslu § 48a zákona o myslivosti na straně jedné a ve smyslu skutkové podstaty trestného činu pytláctví podle § 304 tr. zákoníku na straně druhé je nutné konfrontovat se závěry přijatými Krajským soudem v Ostravě. Podle jeho výkladu by se osoba s povolenkou k lovu a všemi dalšími průkazy, tj. osoba formálně splňující náležitosti § 46 zákona o myslivosti, nikdy nemohla dopustit přečinu pytláctví podle § 304 odst. 1 tr. zákoníku, i kdyby lov zvěře prováděla způsobem hrubě porušujícím myslivecké zásady, zásady ochrany přírody a zásady ochrany zvířat proti týrání, což je opět zejména s ohledem na objekt posuzovaného přečinu nepřijatelné. Z tohoto důvodu je nutné dovolací argumentaci nejvyššího státního zástupce přisvědčit v tom, že mezi porušení § 46 zákona o myslivosti a spáchání přečinu pytláctví podle § 304 odst. 1 tr. zákoníku nelze klást rovnítko tak, jak to učinil Krajský soud v Ostravě.
O nesprávnosti jeho závěru pak svědčí i to, že uvedený názor by vedl k zásadní disproporci mezi trestným činem pytláctví ve vztahu k lovu volně žijících savců a ptáků a ve vztahu k lovu ryb. Zákon č. 99/2004 Sb., o rybářství, ve znění pozdějších předpisů, totiž žádné ustanovení obdobné § 48a zákona o myslivosti neobsahuje, a proto by v případě lovu ryb bylo nutno znak „neoprávněně“ vykládat v kontextu celého právního předpisu.
Lze tedy uzavřít, že pokud obviněná K. S. jako účastnice společného lovu, která splnila všechny podmínky podle § 46 odst. 1 zákona o myslivosti, ulovila v rozporu s výslovným zákazem obsaženým v § 45 odst. 1 písm. u) zákona o myslivosti samce jelena evropského ve vývojovém stadiu tzv. šesterák v hodnotě nejméně 29.300 Kč, učinila tak nad rámec povoleného rozsahu lovu zvěře. Za tohoto stavu pak lze obviněné přičítat odpovědnost za „neoprávněný“ lov zvěře ve smyslu ustanovení § 304 odst. 1 tr. zákoníku, když jiné hmotněprávní námitky obviněná proti naplnění skutkové podstaty tohoto přečinu neuplatňuje.