Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 789/2020, ze dne 9. 9. 2020:
Výhrady obviněného zaměřené proti vadnosti aplikace ustanovení § 59 odst. 1 tr. zákoníku u trestu odnětí svobody nesouvisejí s druhem trestu, který zákon nepřipouští, jestliže odnětí svobody je druhem trestu, který zákon pro konkrétní trestný čin umožňuje uložit. Tak tomu je v posuzovaném případě, kde za zločin vraždy podle § 140 odst. 2 tr. zákoníku je možné uložit trest odnětí svobody. Výměra trestu zvýšená nad horní hranici na podkladě § 59 odst. 1 tr. zákoníku rovněž nedopadá na uvedený dovolací důvod pro znak „ve výměře mimo trestní sazbu“, protože jde o mimořádné zvýšení trestu odnětí svobody nad zákonem stanovenu horní hranici, avšak za splnění zákonných podmínek, a tedy při jejich splnění nejde o trest, který by byl vyměřen mimo trestní sazbu. Tam, kde jde o zvýšení sazby v souladu se zákonem, resp. na podkladě podmínky, kterou stanoví zákon, nejde o výměru uloženou v rozporu se zákonem, a tedy případné nesplnění podmínek § 59 odst. 1 tr. zákoníku na hlediska § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nedopadá. Nepatří pod něj mimořádné zvýšení trestní sazby nad horní hranici (§ 59 tr. zákoníku) nebo jeho mimořádné snížení pod dolní hranici zákonné trestní sazby (§ 58 tr. zákoníku), protože byť zákonem stanovenou hranici plně nerespektují a prolamují ji, děje se tak zcela na bázi zákona, a tedy nemůže se jednat o uložení nepřípustného trestu ve smyslu posuzovaného dovolacího důvodu.
Uvedená situace však dopadá na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jejž obviněný též uplatnil, podle něhož je možné výroku o trestu vytýkat vadné použití zákona prostřednictvím námitky „jiného nesprávného hmotně právního posouzení“, jímž se rozumí otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Do této kategorie lze proto zařadit i výhradu vztahující se k nesprávné aplikaci ustanovení § 59 odst. 1 tr. zákoníku, došlo-li k nesplnění podmínky pro mimořádné zvýšení trestu odnětí svobody (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.; též například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2012, sp. zn. 8 Tdo 688/2012, ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 8 Tdo 671/2012, ze dne 16. 10. 2013, sp. zn. 3 Tdo 1133/2013, ze dne 4. 6. 2014, sp. zn. 5 Tdo 588/2014, aj). Se zřetelem na to, že v tomto smyslu obviněný uvedená hlediska splnil, Nejvyšší soud dále posuzoval opodstatněnost uvedené námitky.
