Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 1006/2020, ze dne 25. 11. 2020:
Soud prvního stupně připustil přehrání audiovizuálního záznamu z výslechu poškozené podle § 211 odst. 2 písm. a), odst. 7 tr. ř. místo provedení jejího výslechu přímo při hlavním líčení. Důvod svého procesního postupu vyložil i v odůvodnění svého rozsudku (bod 6.), kde zmínil, že poškozená trpí posttraumatickou stresovou poruchou, která je tak závažná, že by pro ni mohl mít opětovný výslech devastující účinky. Dovolateli lze přisvědčit v názoru, že překážka bránící osobnímu výslechu svědka soudem musí být spolehlivě zjištěna, a že je-li jejím důvodem onemocnění svědka, musí mít zpravidla charakter závažnější choroby, která mu z časového hlediska po delší dobu brání v podání svědectví. Trestní řád však nestanoví přesný postup pro zjišťování odpovědi na otázku, zda svědek (resp. poškozená) trpí onemocněním, které by mu alespoň v dohledné době (za respektování zásady rychlosti řízení podle § 2 odst. 4 tr. ř.) bránilo v podání výpovědi před soudem. Soud prvního stupně informace, ze kterých plyne závěr o naplnění příslušných kritérií citovaného ustanovení, zjistil z telefonického hovoru se znalkyní MUDr. Gayovou (č. l. 435), která vyhotovovala znalecký posudek na duševní stav poškozené, a jež tudíž byla dobře obeznámena s jejím duševním zdravím. Tato znalkyně pak k opakovaným dotazům předsedy senátu shodně vypověděla i v rámci hlavního líčení dne 3. 9. 2019 (č. l. 448), že u poškozené „…další výslech by způsobil další poškození psychiky“ a že by se mohlo prohlubovat její duševní onemocnění, kdy následně zmínila “…velké, značné riziko poškození…“
V uvedeném směru lze doplnit, že zvolenou formou zajištění důkazu, tj. pořízením obrazového a zvukového záznamu výpovědi svědkyně, orgány činné ve stadiu přípravného řízení přispěly k požadovanému navýšení podmínek pro následné hodnocení rozhodujícího důkazu nejen soudem, nýbrž i procesními stranami, ve stadiu soudního řízení, které je žádoucí zejména v tzv. situacích „slova proti slovu“. Takto procesně zajištěný důkaz, k jehož provedení přistoupil nalézací soud přehráním pořízeného záznamu, tak soudu, jenž s ohledem na zjištěný nepříznivý aktuální zdravotní stav poškozené nemohl v souladu se zásadou bezprostřednosti přistoupit k vlastnímu výslechu poškozené v hlavním líčení, umožnil vnímat vyjma vlastního obsahu její výpovědi i samotné chování svědkyně v průběhu jejího výslechu (její bezprostřední reakce), což by dostatečně nebyla schopna podchytit samotná písemná forma protokolace její výpovědi, jíž se zpravidla tento důkaz procesně zajišťuje. Zbývá dodat, že výslech poškozené byl ve stadiu přípravného řízení proveden při respektování požadavku kontradiktornosti řízení, neboť tohoto procesního úkonu se měl možnost obhájce obviněného nejen účastnit, ale cestou kladení dotazů jeho průběh, a tím i obsah výpovědi svědkyně, ovlivnit.
K provedení důkazu soudem prvního stupně sluší uvést i to, že ten při zjištění hrozícího rizika významného zhoršení zdravotního stavu poškozené musel při volbě způsobu provedení důkazu její výpovědí přihlížet nejen k úpravě obsažené v trestním řádu (např. § 101 odst. 3), ale i úpravě obsažené v zákoně č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů (např. § 20 odst. 3). Jakkoli Nejvyšší soud nehodlá popírat význam dovolatelem odkazovaného rozhodnutí Ústavního soudu (nález sp. zn. IV. ÚS 558/02 ze dne 18. 6. 2003), musí upozornit, že při posuzování jeho dovolací námitky stran porušení jeho práva na spravedlivý proces musí zohlednit právní úpravu, kterou byly soudy nižších stupňů při svém rozhodování o vině dovolatele povinny respektovat. Ta přitom vyjma záruk poskytovaných obviněnému přiznává jistá práva právě osobě poškozeného, resp. oběti trestného činu, a k ochraně jeho práv ukládá příslušné povinnosti i orgánům činným v trestním řízení. Ty pak svůj procesní postup musí přizpůsobit tak, aby se vyváženě ochrany přiznaným právům dostalo u obou, v trestním řízení z pochopitelných důvodů v kontrapozici stojících, subjektů. Zvýšení ochrany poskytované v trestním procesu poškozenému (zejména pak zvláště zranitelné oběti trestného činu) pak má za důsledek, že provedení důkazu způsobem, k němuž v posuzované věci přistoupil soud prvního stupně, nemůže znamenat porušení práva obviněného na spravedlivý proces. Zásada kontradiktornosti neznamená, že by k jejímu porušení došlo, pokud tímto způsobem, tj. při provádění důkazu za přítomnosti obhajoby, jež tak má možnost realizovat svá práva, nebyl proveden důkaz v řízení soudním. Dostačuje, pokud se tak stalo v řízení jako celku, tj. např. při provedení důkazu ve stadiu přípravného řízení.
