Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 360/2020, ze dne 2. 3. 2021:
Trestný čin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 tr. zákoníku je speciální vůči trestnému činu přijetí úplatku podle § 331 tr. zákoníku, „kdy korupční jednání úřední osoby v rámci řízení o zadání veřejné zakázky, veřejné soutěže nebo veřejné dražby je vyjádřeno přímo v její nejpřísnější kvalifikaci (§ 256 odst. 4 tr. zákoníku), což vylučuje právní kvalifikaci skutku podle § 331 tr. zákoníku, jež postihuje korupci obecně.“
V daných souvislostech je nutno uvést, že trestný čin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 tr. zákoníku chrání zájem na řádném a zákonném provedení jakékoli veřejné soutěže, zadání veřejné zakázky nebo jakékoli veřejné dražby, zejména zájem na dodržování stanoveného postupu za rovných podmínek pro jejich účastníky (soutěžitele) (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník. II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2012, s. 2620). Předmětem ochrany (objektem) trestného činu přijetí úplatku podle § 331 tr. zákoníku je zájem na řádném, nestranném a zákonném obstarávání věcí obecného zájmu, tedy na ochraně čistoty veřejného života a zájem na ochraně podnikatelských vztahů před korupcí (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník. II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2012, s. 3160). Neznamená to však, že by objektem trestného činu podle § 256 tr. zákoníku nebyla ochrana před korupčním jednáním, neboť ta byla trestním zákoníkem poskytována od samého počátku v ustanovení § 256 odst. 3 tr. zákoníku. K původnímu ustanovení § 256 odst. 3 tr. zákoníku pak přibylo ustanovení § 256 odst. 4 tr. zákoníku, které bylo do trestního zákoníku zavedeno za účelem naplnění programového prohlášení vlády v bodě boje proti korupci. Vláda se zavázala, že prostřednictvím novely trestního zákoníku zpřísní tresty za korupční jednání, zejména u úředních osob. [srov. Vláda: Důvodová zpráva k zákonu č. 330/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, č. 330/2011 Dz].
Základním smyslem institutu jednočinného souběhu trestných činů je vystihnout povahu a závažnost jednání pachatele (srov. rozhodnutí č. 25/1964 Sb. rozh. tr.). Škodlivost činu pro společnost bude zpravidla nejlépe vystižena tím, že každý skutek bude zásadně posuzován podle všech zákonných ustanovení, jež na něj dopadají. Z tohoto pravidla však existují výjimky vyplývající z poměru jednotlivých skutkových podstat nebo z faktického průběhu trestné činnosti (zejména poměr speciality, subsidiarity a faktická konzumpce), a proto je jednočinný souběh vyloučen, ač skutek formálně vykazuje znaky dvou nebo více trestných činů (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 15 Tdo 190/2014).
V poměru speciality (o ten v posuzované věci jde) jsou ustanovení trestního zákoníku, jež jsou určena k ochraně týchž zájmů, má-li být jedním z těchto ustanovení (speciálním) zvláště postihnut určitý druh útoků proti témuž individuálnímu objektu, aby tak byla vystižena zvláštní povaha a škodlivost takových útoků pro společnost. Speciální skutková podstata trestného činu má zúžený rozsah v poměru k obecné skutkové podstatě. Zákonné znaky obecnějšího trestného činu jsou v ní konkretizovány a doplněny znaky zvláštními.
Uplatnění vztahu speciality přitom nevylučuje rozdílný druhový objekt ochrany odvozovaný od zařazení předmětných trestných činů do různých hlav zvláštní části trestního zákoníku. Obě skutkové podstaty těchto trestných činů totiž chrání určité statky charakterizované jako veřejné. Jestliže objektem trestného činu podle § 331 tr. zákoníku je řádné, nestranné a zákonné obstarávání věcí obecného zájmu, tedy „ochrana čistoty veřejného života“, jedná se o širší pojetí aspektu „veřejnosti“, čímž je vyjádřen obecný charakter této skutkové podstaty, oproti pojetí užšímu, vyjádřenému ve skutkové podstatě trestného činu podle § 256 odst. 1, 3, resp. 4 tr. zákoníku, jejíž úprava slouží na ochranu stanoveného postupu za rovných podmínek pro účastníky (soutěžitele) při zadávání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě. I z výše uvedeného je zřejmé, že účelem úpravy obou skutkových podstat je ochrana před korupcí při obstarávání veřejných záležitostí, přičemž jejich vzájemný vztah a znaky těchto skutkových podstat odpovídají (v předchozím odstavci uvedeným) teoretickým základům o vyloučení jednočinného souběhu z důvodu poměru speciality. Obě skutkové podstaty daný trestných činů slouží k ochraně téhož zájmu, přičemž úprava trestného činu podle § 256 odst. 1, 3 a 4 tr. zákoníku je zaměřena na určitá, specifická protiprávní jednání, tj. fakticky úplatkářství v oblasti veřejných zakázek, veřejných soutěží a veřejných dražeb, čímž je vyjádřena zvláštní povaha a škodlivost takových útoků pro společnost, a z čehož je tak patrný zúžený rozsah této skutkové podstaty.
Je přitom možno dodat, že i podle komentářové literatury je jednočinný souběh těchto dvou trestných činů vyloučen, neboť vůči trestnému činu podle § 331 tr. zákoníku je trestný čin podle § 256 tr. zákoníku speciální (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník. II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2012, s. 2627.; Draštík, A. a kol. Trestní zákoník. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2015. Dostupné v informačním systému ASPI k § 256.).
