Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 360/2020, ze dne 2. 3. 2021:
Na tomto místě Nejvyšší soud také vzhledem k námitkám některých obviněných, že nebyli v takovém postavení, aby mohli zjednat nějakou přednost nebo výhodnější podmínky, konstatuje, že ustanovení § 256 odst. 1 tr. zákoníku nevyžaduje žádné zvláštní postavení, vlastnost či způsobilost pachatele, tudíž se tohoto trestného činu jako pachatel, resp. spolupachatel může dopustit i tzv. extraneus, který není zadavatelem veřejné zakázky či vyhlašovatelem veřejné soutěže, resp. žádným jiným způsobem (např. jako člen hodnotící komise) se nepodílí na výběru uchazeče o veřejnou zakázku či soutěžitele, ani na následném zadání veřejné zakázky. Proto i zjednání výhody v součinnosti se zadavatelem veřejné zakázky je třeba považovat za spolupachatelství (§ 23 tr. zákoníku) na daném trestném činu, neboť takový spolupachatel svým jednáním přímo naplňuje znaky uvedeného trestného činu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 1106/2016). Totéž platí pro trestný čin poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1 tr. zákoníku. Nadto, jak shora uvedeno, jednali všichni obvinění jako organizovaná skupina.
