Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 995/2020, ze dne 17. 12. 2020:
Použití § 58 odst. 5 tr. zákoníku sice není výslovně vázáno na okolnosti případu ani na poměry pachatele, jak to předpokládá § 58 odst. 1 tr. zákoníku, ovšem bez jejich zhodnocení by nebylo možné určit jak vysoký trest odnětí svobody je schopen zajistit nápravu pachatele a ochranu společnosti a zda výměra trestu v rámci zákonné trestní sazby by skutečně byla nepřiměřeně přísná pro pachatele přípravy trestného činu, jeho pokusu nebo pomoci k trestnému činu. Protože u přípravy, pokusu a pomoci jde podle § 58 odst. 5 tr. zákoníku o snížení trestu odnětí svobody, které je mimořádné, na čemž zásadně nic nemění ani vývoj judikatury naznačený v rozhodnutích uveřejněných pod č. 28/2020 Sb. rozh. tr., vyžaduje se, aby příprava trestného činu, jeho pokus a pomoc k jeho spáchání nedosahovaly závažnosti jiných obvyklých případů. Povaha a závažnost přípravy, pokusu a pomoci se budou posuzovat především podle hledisek uvedených v § 39 odst. 6 písm. b), c) tr. zákoníku. Povaha přípravy, pokusu a pomoci bude vyplývat zejména z charakteru podniknutého jednání, z jeho formy a závažnosti trestného činu, k němuž směřovaly. Závažnost je dána především typovou závažností trestného činu, dále tím, do jaké míry se příprava a pokus rozvinuly a jaké skutečnosti zabránily dokonání trestného činu. Okolnost, že došlo pouze k přípravě trestného činu, k pokusu o něj nebo k pomoci k trestnému činu, však nemůže sama o sobě, bez ohledu na další významné skutečnosti, odůvodnit snížení trestu pod dolní hranici zákonné trestní sazby ve smyslu § 58 odst. 5 tr. zákoníku. Rovněž nestačí zjištění, že pachatel, jemuž je ukládán trest za přípravu k trestnému činu, za pokus trestného činu nebo za pomoc k trestnému činu, dosud vedl řádný život (srov. Šámal P. a kol. Trestní zákoník. § 1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012. str. 798 – 799).
Jedná se o „mimořádné snížení trestu odnětí svobody“, nikoliv o pravidelný postup soudu, a proto jej nemohou odůvodnit jen běžně se vyskytující skutečnosti (polehčující okolnosti) ani přesvědčení soudu, že trest odnětí svobody uložený v mezích zákonné trestní sazby by byl pro pachatele příliš přísný (srov. přiměřeně rozhodnutí pod č. 24/1966-III. Sb. rozh. tr.). Použití tohoto institutu je tedy výjimkou a musí být v každém případě pečlivě odůvodněno (srov. č. I/1965 Sb. rozh. tr.). Pro aplikaci tohoto ustanovení je nutné respektovat jeho výjimečný charakter a použít ho jen v těch případech, kdy lze přesvědčivě dovodit splnění všech výše uvedených podmínek. Nemůže se jednat o souhrn jakýchkoliv polehčujících okolností, nýbrž jen takových, které se v dané kvalitě nebo kvantitě u konkrétního trestného činu běžně nevyskytují a výrazně snižují závažnost trestného činu, neboť jen za splnění těchto předpokladů může nabýt charakteru okolností výjimečných, např. věk blízký věku mladistvých, obviněný spáchal čin pod vlivem tíživých osobních nebo rodinných poměrů, které si sám nezavinil, k činu byl vyprovokován surovým násilným jednáním poškozeného apod. (srov. rozhodnutí pod č. 24/2015-I., Sb. rozh. tr.).
Okolnost, že počínání obviněného nemělo charakter spolupachatelství, nýbrž pouze pomoci k trestnému činu a jednalo se tedy o typově nejméně závažnou formu účastenství, přičemž role obviněného byla zástupná, jak dovodil odvolací soud, nemůže sama o sobě, bez ohledu na další významné skutečnosti, odůvodnit snížení trestu pod dolní hranici zákonné trestní sazby ve smyslu § 58 odst. 5 tr. zákoníku.
Státnímu zástupci nutno přisvědčit, že odvolací soud rovněž dostatečně nezohlednil, že obviněný napomáhal P. P. páchat závažnou drogovou trestnou činnost a podílel na tak výrobě takového množství pervitinu, které více než dvojnásobně překročilo zákonné kvalifikační minimum pro stanovení znaku „ve velkém rozsahu“ ve smyslu § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Dále nelze v této souvislosti přehlédnout, že ukončení protiprávního jednání obviněných bylo zcela nezávislé na vůli obviněných, když k tomuto došlo až v důsledku zásahu Policie České republiky, a nikoliv proto, že by od svého dalšího protiprávního jednání sami dobrovolně upustili.
Ve vztahu k argumentaci vrchního soudu porovnáním trestů u obviněných P. P. a T. P. z pohledu jejich účasti na posuzované trestné činnosti opírající se o tvrzení, že výměra trestu odnětí svobody, jaká byla stanovena spoluobviněnému P. P. jako hlavnímu pachateli, by v případě obviněného T. P. představovala zcela zřejmý nepoměr, a proto v jeho případě uložení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby za užití § 58 odst. 5 tr. zákoníku je namístě, lze připustit, že zásada diferenciace ukládání trestních sankcí ve skupinových věcech obecně je předpokladem účinné soudní individualizace trestu. Zároveň však nutno odvolacímu soudu vytknout, že zmíněnou zásadu přecenil na úkor zákonnosti aplikace použitého ustanovení, když v řízení nevyšla najevo žádná mimořádná okolnost, která by čin obviněného T. P. posouvala pod běžnou hranici trestnosti srovnatelných jednání, a která by ve svém důsledku znamenala výrazně nižší závažnost jeho jednání a tím pádem i nepřiměřenou přísnost trestu odnětí svobody, byť by byl obviněnému vyměřen při spodní hranici standardní zákonné trestní sazby.
Obviněný s ohledem na vyslovenou vinu účastenstvím ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku na zvlášť závažném zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, byl ohrožen uložením trestu odnětí svobody v rámci trestní sazby od osmi do dvanácti let. Odvolací soud svým postupem při ukládání trestu odnětí svobody pod dolní hranici této trestní sazby pochybil. Přitom ze všeho shora uvedeného je zřejmé, že vlastně ani řádně neodůvodnil, z jakých důvodů k aplikaci § 58 odst. 5 tr. zákoníku přistoupil a jaké jsou tedy ty výjimečné okolnosti, pro které trest odnětí svobody obviněnému takto snížil, popřípadě takové okolnosti vyložil poněkud protichůdně. Skutečnost, že trestná činnost obviněného zůstala jen ve formě pomoci, sama o sobě neodůvodňuje aplikaci § 58 odst. 5 tr. zákoníku, neboť ta je podmíněna existencí jak okolností majících vliv na povahu a závažnost posuzované trestné činnosti, tak okolností spolehlivě odůvodňujících závěr, že k nápravě pachatele postačí i trest kratšího trvání, než je vymezen v rámci zákonné trestní sazby. Pokud by zákonodárce v případech přípravy, pokusu či pomoci k trestnému činu zamýšlel bez dalšího uložení trestu odnětí svobody pod dolní hranici, pak by tento postup v § 58 odst. 5 tr. zákoníku výslovně uvedl. V tomto ustanovení jde však o postup fakultativní, který musí soud řádně podložit splněním výše již uvedených zákonných podmínek. To se v posuzované věci rozhodně nestalo.
