Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 1342/2020, ze dne 12. 1. 2021:
Vzhledem ke konkrétnímu obsahu uplatněné dovolací argumentace je možno konstatovat, že obviněný uplatnil námitky právně relevantním způsobem, když namítá, že jednání, ve kterých soud spatřuje spáchání třech přečinů porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, mělo být posuzováno jako jednotlivé dílčí útoky jednoho pokračujícího trestného činu nikoliv jako jednotlivé skutky. Tato námitka se týká aplikace ustanovení § 116 tr. zákoníku a jako taková je podřaditelná pod zvolený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Je tomu tak proto, že pokračování v trestném činu představuje hmotněprávní institut (viz přim. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. 6 Tdo 668/2016).
K pokračování v trestném činu obecně Nejvyšší soud připomíná, že podle § 116 tr. zákoníku se jím rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem pachatelé naplňují, byť i v souhrnu, skutkovou podstatu stejného trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku. Tato definice pokračování je v § 116 tr. zákoníku formulována naprosto zřetelně tak, aby nedošlo k pochybnostem ohledně právní kvalifikace zejména v případě přísnější trestní sazby. Jestliže tedy protiprávní jednání splňuje všechny podmínky pokračování, je možné, aby každým z dílčích útoků došlo k naplnění určité skutkové podstaty trestného činu ve všech znacích, nebo teprve souhrn jednotlivých útoků odpovídá znakům skutkové podstaty pokračujícího trestného činu. U pokračování v trestném činu není mnohost útoků znakem skutkové podstaty, ale je formou provedení konkrétního trestného činu [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2006, sp. zn. 5 Tdo 1154/2006 (uveřejněné pod č. 57/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)]. Každý dílčí útok musí mít všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, o jehož pokračování má jít [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2000, sp. zn. 7 Tz 215/99 (uveřejněné pod č. 3/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)], když ovšem každý z dílčích útoků musí naplňovat stejnou skutkovou podstatu trestného činu, a to popř. i různé alternativy téhož ustanovení [srov. rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 29. 11. 1960, sp. zn. 4 To 214/60 (uveřejněné pod č. 35/1961 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 6. 1995, sp. zn. Tzn 17/95 (uveřejněné pod č. 15/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu SR ze dne 30. 11. 1988, sp. zn. Ndt 72/88 (uveřejněné pod č. 22/1990 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].
Z výše rozvedených úvah je zjevné, že hmotněprávně je třeba na dílčí útoky pokračujícího trestného činu nahlížet jako na jeden skutek, jeden trestný čin. Na tomto místě je však třeba zdůraznit, že je také nezbytné vzít v úvahu procesní úpravu, neboť podle trestního řádu je u pokračujícího trestného činu důležitý okamžik sdělení obvinění, jež představuje předěl mezi dvěma pokračujícími trestnými činy. Podle § 12 odst. 11 tr. ř. totiž platí, že pokračuje-li obviněný v jednání, pro které je stíhán, i po sdělení obvinění, posuzuje se takové jednání od tohoto úkonu jako nový skutek. Jinak řečeno pokračování v jednání i po sdělení obvinění je z hlediska procesního práva dalším trestným činem. Z ustanovení § 12 odst. 11 tr. ř. jednoznačně vyplývá, že u pokračujícího trestného činu, je nutno zkoumat okamžik zahájení trestního stíhání u každého dílčího útoku samostatně.
Podle § 314b odst. 1 tr. ř. věci, v nichž se konalo zkrácené přípravné řízení, samosoudce projedná ve zjednodušeném řízení. Trestní stíhání se zahajuje tím, že návrh státního zástupce na potrestání byl doručen soudu. Zjednodušené řízení před samosoudcem počíná doručením návrhu na potrestání soudu, čímž se současně zahajuje trestní stíhání, podezřelý se stává obviněným. Účinky zahájení trestního stíhání nastávají podáním návrhu na potrestání soudu, ale ve vztahu k obviněnému ovšem až jeho doručením obviněnému (srov. R 15/2003-II.) (Šámal, P. a kol. Trestní řád II., § 157 až 314 s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 3547 s.). Jinak vyjádřeno, pokud jde o účinky přerušení linie pokračování v trestném činu (srov. § 116 tr. zákoníku), které jinak nastávají doručením usnesení o zahájení trestního stíhání obviněnému (srov. § 12 odst. 11, § 160 odst. 1, 2 tr. ř.), vzniknou tyto účinky ve zjednodušeném řízení před soudem až doručením návrhu na potrestání obviněnému do vlastních rukou [srov. § 64 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a) tr. ř.].
