Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 8/2026, ze dne 16. 4. 2026:
Nejvyšší soud v této souvislosti akcentuje, že trestný čin znásilnění byl podle původní právní úpravy účinné do 31. 12. 2024 po věcné stránce formulován poměrně široce, neboť se vztahoval na pohlavní styk zahrnující jak penetrační, tak i nepenetrační praktiky. Fakticky tedy postihoval – za splnění dalších zákonných podmínek – jak nedobrovolně vykonanou soulož (coitus), tak i jiné formy pohlavního styku prováděné způsobem srovnatelným se souloží (mezi které patří nejen orální či anální pohlavní styk, ale i osahávání genitálií oběti a tzv. erotické masáže, které oběť provádí pachateli anebo pachatel oběti za účelem svého sexuálního uspokojení). Jak bylo již zmíněno výše, zákonodárce s účinností od 1. 1. 2025 podřadil méně invazivní formy pohlavního styku (zpravidla tzv. nepenetrační techniky) pod pojem „jiného pohlavního styku, než je uvedený v § 185 tr. zákoníku“, které jsou nově postihovány jako trestný čin sexuálního útoku podle § 185a tr. zákoníku.
Vrchní soud v Olomouci však při svých úvahách nepřihlédl ke zcela přiléhavému, a i po novelizaci trestního zákoníku provedené s účinností od 1. 1. 2025 stále platnému usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 15 Tdo 1154/2019 (uveřejněnému ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 17/2020), podle kterého jednání pachatele spočívající ve vykonání pohlavního styku na dítěti mladšímu patnácti let při současném zneužití bezbrannosti této oběti naplní znaky trestného činu znásilnění podle § 185 tr. zákoníku a nikoli pouze znaky trestného činu pohlavního zneužití podle § 187 tr. zákoníku. Vzhledem k účinnosti zákona č. 166/2024 Sb., jímž došlo mimo jiné k výše citované novelizaci trestního zákoníku ve vztahu k vybraným trestným činům proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, lze výše uvedenou právní větu aktualizovat tak, že: „jednání pachatele spočívající ve vykonání jiného pohlavního styku, než je styk uvedený v § 185 tr. zákoníku, na dítěti mladšímu dvanácti let – tj. při současném zneužití jeho bezbrannosti ve smyslu § 119a odst. 1, 2 tr. zákoníku – naplní vždy znaky trestného činu sexuálního útoku podle § 185a tr. zákoníku a nikoli pouze znaky trestného činu pohlavního zneužití podle § 187 tr. zákoníku“.
Za této situace odvolací soud sice správně konstatoval, že z důkazně stabilizovaného skutkového stavu nevyplynulo, k jakému jednání směřoval úmysl obviněného při jeho druhém (ale ani prvním) útoku, v důsledku čehož podle jeho tvrzení nemohlo dojít k pokusu znásilnění podle § 21 tr. zákoníku k § 185 odst. 1 tr. zákoníku (byť v obou případech svým počínáním obviněný bezesporu sledoval uspokojení vlastního pohlavního pudu), nelze podle Nejvyššího soudu přehlédnout, že i v duchu původní právní úpravy (účinné do 31. 12. 2024) bylo prokázáno, že obviněný za vědomého využití svého dominantního postavení (uplatňujíce autoritu náhradního rodiče) zneužil bezbrannosti nezletilé poškozené ve smyslu § 185 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2024, a ve dvou případech se ji krátce po sobě pokusil donutit k pohlavnímu styku (který v rámci původního, tj. do 31. 12. 2024 účinného znění § 185 tr. zákoníku zahrnoval i tzv. nepenetrační praktiky), přičemž předmětný čin vědomě spáchal na dítěti mladším patnácti let ve smyslu § 185 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2024.
Chcete v této věci poradit, neváhejte nás kontaktovat: tel. 731 773 563, e-mail: info@akjanosek.cz
