Usnesení Nejvyššího soudu 3 Tdo 134/2024, sp. zn. 13. 11. 2024:
Zločinu obchodování s lidmi podle § 168 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jinou osobu za použití násilí, pohrůžky násilí nebo jiné těžké újmy nebo lsti anebo zneužívaje jejího omylu, tísně nebo závislosti, přiměje, zjedná, najme, zláká, svede, dopraví, ukryje, zadržuje, přijme nebo vydá, aby jí bylo užito jiným k pohlavnímu styku nebo k jiným formám sexuálního zneužívání nebo obtěžování anebo k výrobě pornografického díla, kořistí z takového jednání, a spáchá takový čin v úmyslu, aby jiného bylo užito k prostituci.
Objektem tohoto trestného činu je osobní svoboda (tzv. status libertatis, postavení svobodného člověka v tom nejširším slova smyslu), která zahrnuje volnost pohybu i sebeurčení v dalších sférách lidského života, tedy rozhodování prakticky ve všech sférách života. Předmětem ochrany tu je i lidská důstojnost, čest, nedotknutelnost osoby a další základní lidská práva, která jsou porušována praktikami podobnými otroctví. Chrání se zde i morální zásady, s nimiž je obchodování s lidmi v příkrém rozporu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2016, sp. zn. 7 Tdo 1438/2016). Úprava pak implementuje závazky, které pro Českou republiku vyplývají jak z mezinárodního, tak unijního práva.
V odstavci 2 jsou předmětem útoku jiné osoby než děti, tedy dospělí. Jelikož se zpravidla jedná o osoby plně svéprávné, duševně vyzrálé, vyžaduje zákoník, aby k obchodování za některým shora uvedeným účelem došlo za zvláštních okolností, které neumožňují poškozenému svobodně se rozhodovat. Vyžaduje se, aby pachatel užil násilí, pohrůžku násilí nebo jiné těžké újmy, použil lest, zneužil omylu, tísně nebo závislosti poškozeného (objektivní stránka). Podmínkou je zde tedy nedobrovolnost, tj. situace, kdy se osoby nerozhodovaly zcela svobodně, neboť se nacházely v situaci, která svobodné rozhodování vylučuje (srovnej Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 1695). Pokud zde pak figuruje takováto zvláštní okolnost, je víceméně irelevantní, že poškozená osoba dala k jednání pachatele souhlas či jej dokonce iniciovala (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2017, sp. zn. 4 Tdo 1042/2017).
Oproti tomu trestný čin kuplířství podle § 189 odst. 1 tr. zákoníku, na který obviněný v dovolání poukazuje a vůči kterému je zločin obchodování s lidmi podle § 168 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. d) ve vztahu speciality, dopadá na případy, kdy poškozená osoba dobrovolně přistoupí na nabídku pachatele provozovat prostituci, která může být i nereálná či nepravdivá (viz pojmy „zláká“ či „svede“). Jedná se však o její svobodné rozhodnutí. Naproti tomu pachatel trestného činu obchodování s lidmi podle § 168 odst. 2, 3 tr. zákoníku koná proti vůli poškozené osoby (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 5 Tdo 160/2012, a ze dne 17. 5. 2017, sp. zn. 6 Tdo 545/2017).
V projednávané věci se zcela zjevně nejednalo o to, že by poškozené dobrovolně vykonávaly činnost spočívající v poskytování sexuálních služeb, tj. prostituci. Prostitucí je poskytování pohlavního styku jiné osobě nebo osobám za úplatu. Jak poškozená Š., tak poškozená K. M. byly přepraveny do Rakouska bez znalosti všech okolností, neboť se domnívaly, že budou vykonávat práci servírky či barmanky, tedy práci odlišnou od prostituce, a teprve ve chvíli, kdy se nacházely v zahraničí, se dozvěděly o pravé podstatě práce, kterou měly vykonávat. Nejen, že se ocitly v cizí zemi bez znalosti jazyka, ale navíc se nacházely ve složité situaci i z dalších důvodů. Poškozená Š. neměla zaměstnání, rodinné zázemí, místo k bydlení ani žádné finanční prostředky pro svou obživu, a poté, co se ocitla v klubu, bylo jí řečeno, že jí vznikl dluh, který musí uhradit. K tomu, aby provozovala prostituci a neučinila oznámení na policii, byla přinucena i výhrůžkami, které vůči ní obviněný adresoval, zejména, že ji odveze do Turecka či nahlásí, že distribuuje metamfetamin. To ji přimělo se následně vrátit do Rakouska poté, co z klubu odešla a na čas se vrátila do České republiky. V případě poškozené K. M. se jednalo o podobný scénář, kdy se jednalo o osobu nemající zaměstnání, peníze a ani místo k bydlení, navíc závislou na drogách. Poté, co zjistila, že by měla poskytovat sexuální služby, toto odmítla, předstírala nemoc, kontaktovala svou rodinu a z klubu utekla, a to navzdory tomu, že jí bylo obviněným vyhrožováno, že má u něho dluh 100 EUR a svědek Z. ji vyhrožoval tím, že neuvidí svého psa, kterého měl v té době ve své péči. Vůči oběma poškozeným tak bylo užito pohrůžky násilí nebo jiné těžké újmy (odvezení do Turecka, vystavení trestnímu stíhání, ztráta psa), kdy obviněný využil lsti a zneužil jejich omylu a tísně, kdy poškozené nutně potřebovaly prostředky na obživu a domnívaly, že budou vykonávat práci servírky či barmanky. Lstí se rozumí vyvolání omylu u jiného s úmyslem ho přimět, zjednat, najmout, zlákat, dopravit, ukrýt, zadržovat, přijmout nebo vydat za účelem, aby ho bylo užito ve smyslu písmen a) až e) § 168 odst. 1 či 2 tr. zákoníku. Zjednodušeně řečeno, pachatel přiměje poškozeného k rozhodnutí, které tento učiní na podkladě mylné představy o skutečném stavu věci. Není přitom rozhodné, zda mylná představa byla pachatel přímo vyvolána nebo zda pouze zneužil omylu poškozeného. V praxi jde nejčastěji právě o případy, kdy pachatel pod smyšlenou legendou (např. lukrativního zaměstnání modelky či zpěvačky nebo jen velmi dobrého výdělku výkonem domácích prací či hlídáním dětí v Rakousku či jiné zemi) vyláká poškozenou do ciziny, ač ve skutečnosti je jeho záměrem „prodat“ ji za účelem provozování prostituce ve prospěch jemu známých osob (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 4 Tdo 1031/2017). Jako tíseň je pak chápán stav, byť přechodný, vyvolaný nepříznivými okolnostmi, které vedou k omezení volnosti v rozhodování. Tyto nepříznivé poměry se mohou týkat osobních, rodinných, majetkových či jiných poměrů, pro něž se utiskovaná osoba ocitá v těžkostech a nesnázích (srovnej Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 1696). V takových poměrech se nacházely obě poškozené, jak rozvedeno výše, přičemž jejich nepříznivá osobní situace z nich dělala pro obviněného snadnější cíl. Pokud pak obviněný zpochybňuje naplnění znaku tísně s odkazem na to, že poškozená Š. v předešlých letech normálně pracovala, měla přítele a bydlení, tak uvedená skutečnost nic nevypovídá o tom, v jaké situaci se poškozená nacházela v době, kdy jí byla obviněným nabídnuta práce v Rakousku. Stav tísně není neměnným stavem, může trvat jen po přechodnou dobu (stejně tak se může jednat o dlouhodobý stav). K námitce obviněného, že poškozená Š. absolvovala všechny potřebné právní a zdravotní procedury k tomu, aby mohla poskytovat legálně v Rakousku sexuální služby, možno uvést, že tato skutečnost sama o sobě nevypovídá o tom, že by tak jednala zcela dobrovolně a z vlastní vůle. Jak uvedeno výše v bodě 51. tohoto usnesení, pokud se u poškozené jednalo o situaci, kdy se nerozhodovala zcela svobodně, neboť se nacházela v situaci, která svobodné rozhodování omezuje či vylučuje, což u poškozené zpočátku představoval právě stav omylu a tísně, v němž se ocitla (a následně k tomu přistoupily i vůči ní adresované pohrůžky), pak je v podstatě irelevantní, že by poškozená dala k jednání pachatele „souhlas“ (za přítomnosti majitelky klubu absolvovala všechny prohlídky a administrativní jednání) či by jej dokonce sama iniciovala, tedy se sama zajímala o práci prostitutky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2017, sp. zn. 4 Tdo 1042/2017), což však navzdory tomu, co uvádí obviněný, z provedeného dokazování nevyplynulo. Pokud obviněný tvrdí, že poškozená Š. s ním komunikovala v přátelském duchu, oslovovala jej až intimním způsobem, dávala si s ním schůzku mimo klub, aby se do něj následně vrátila či domlouvala přespání svého známého v klubu, je třeba uvést, že uvedené skutečnosti nejsou ze závěry o vině obviněného v rozporu. Poškozená s poškozeným komunikovala způsobem, který odpovídal její situaci, kdy se ocitla na pro ni neznámém místě, bez znalosti jazyka, bez finančních prostředků (bylo jí řečeno, že má dluh, který musí provozováním prostituce splatit, následně jí byly vydělané prostředky obviněným odebrány), kdy obviněný byl jedinou osobou komunikující česky, který měl navíc u sebe její peníze, přičemž nelze opomenout, že poškozená uvedla, že měla z pohrůžek obviněného strach, resp. strach, že by je mohl uskutečnit, a proto se zjevně snažila být s ním zadobře. Klub byl přitom paradoxně místem, kde měla alespoň základní zázemí. Nelze přehlédnout, že ve chvíli, kdy se seznámila se svým přítelem, svědkem D. B., tedy osobou, která jí v neznámém prostředí nabídla pomoc, okamžitě klub opustila a u svědka se z obavy před obviněným na několik měsíců schovala. Pokud se týká námitky nenaplnění znaku kořistění z prostituce provozované jiným, pak je třeba uvést, že tímto se rozumí jakýkoli způsob získávání majetkového prospěchu z takového jednání, zahrnuje tak jakoukoliv výdělečnou nebo ziskovou aktivitu, při které plyne pachateli majetkový prospěch z jednání jiné osoby některým způsobem uvedeným v příslušné skutkové podstatě. U obviněného se jednalo o to, že zjednal, najal, zlákal a dopravil poškozené do klubu v Rakousku, kdy „měl dlouhodobé kontakty na E. H.“, … „Věděl o něm, že je zapojen do provozování nočních klubů, kde se prostituce provozuje. Opakovaně ho navštívil, znal prostředí, uměl se s ním v základních bodech domluvit“. Nalézací soud se ke všem těmto otázkám vyjádřil v rámci odůvodnění (zejména lze poukázat na bod 35. odůvodnění), kde zjištěný skutkový stav zastřešil příslušnou právní kvalifikací. Odvolací soud se následně s právní kvalifikací obou skutků ztotožnil (bod 34. odůvodnění usnesení).
Nejvyšší soud tedy námitky obviněného vyhodnotil jako neopodstatněné.
Chcete v této věci poradit, neváhejte nás kontaktovat: tel. 731 773 563, e-mail: info@akjanosek.cz
