Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 492/2026, ze dne 30. 6. 2026:
Nejvyšší soud se dále zabýval dovoláním nejvyšší státní zástupkyně, kterým byl v neprospěch obviněného napaden výrok o vině. Podstata dovolací argumentace přitom spočívá v tom, že nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že spáchání trestného činu znásilnění „jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží“ nezbytně předpokládá, že je do pohlavního ústrojí ženy alespoň zčásti vpravena jiná část těla muže. Tento požadavek nelze dovodit z textu zákona, nevyplývá ani z odborné, zejména komentářové, literatury a explicitně jej nestanoví ani judikatura, včetně zmíněného rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci vedené pod sp. zn. 7 Tdo 877/2022, jímž se vrchní soud zaštítil. Odvolací soud tak nesprávně právně posoudil skutek, pokud jej při nezměněných skutkových zjištěních kvalifikoval jako zvlášť závažný zločin sexuálního útoku podle § 185a odst. 1 alinea třetí, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, a nikoli jako zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 tr. zákoníku. Nejvyšší státní zástupkyně namítá, že novela trestního zákoníku provedená zákonem č. 166/2024 Sb. nezměnila obsah pojmu „pohlavního styku provedeného způsobem srovnatelným se souloží“. Podle jejího názoru odvolací soud vyložil tento znak příliš úzce, jestliže jej vázal na penetrační povahu jednání, protože i nepenetrační forma intenzivního intimního kontaktu může za konkrétních okolností dosahovat intenzity srovnatelné se souloží. Nejvyšší státní zástupkyně proto odvolacímu soudu vytýká, že se od tohoto výkladu odchýlil, ačkoli skutková zjištění soudu prvního stupně v zásadě převzal.
Posouzení dovolání nejvyšší státní zástupkyně nelze oddělit od dosavadního procesního vývoje věci před Nejvyšším soudem. Dovoláním otevřenou právní otázkou se nejprve zabýval senát č. 3 trestního kolegia Nejvyššího soudu, který usnesením ze dne 24. 9. 2025, sp. zn. 3 Tdo 450/2025, podle § 20 odst. 1 zákona o soudech a soudcích postoupil věc velkému senátu trestního kolegia. Učinil tak proto, že se neztotožnil s právním názorem odvolacího soudu, jenž při změně právní kvalifikace vycházel mimo jiné z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 11. 2022, sp. zn. 7 Tdo 877/2022. Senát č. 3 měl za to, že konkrétní intimní jednání popsané ve skutkové větě ze své podstaty naplňuje znak pohlavního styku provedeného způsobem srovnatelným se souloží, a mělo být proto posouzeno jako znásilnění podle § 185 tr. zákoníku, nikoli jako sexuální útok podle ustanovení § 185a tr. zákoníku. S ohledem na zvolený procesní postup se již senát č. 3 v uvedeném rozhodnutí nezabýval dovolacími námitkami obviněného.
Velký senát trestního kolegia však usnesením ze dne 1. 4. 2026, sp. zn. 15 Tdo 1037/2025, přikázal senátu č. 3, aby věc znovu projednal a rozhodl, neboť podmínky pro postup podle § 20 odst. 1 zákona o soudech a soudcích splněny nebyly. Vyšel přitom z toho, že v usnesení senátu č. 3 ze dne 24. 9. 2025, sp. zn. 3 Tdo 450/2025, a v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 11. 2022, sp. zn. 7 Tdo 877/2022, nebyly prezentovány dva odlišné názory na tutéž právní otázku. Podle velkého senátu nelze citovaný rozsudek senátu č. 7 chápat tak, že by každé nepenetrační jednání bylo bez dalšího vyloučeno z právního posouzení podle § 185 tr. zákoníku, ani tak, že by jakýkoli intimní kontakt určitého typu musel být vždy považován za pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží. Rozhodné jsou vždy konkrétní skutkové okolnosti, způsob provedení a intenzita zásahu do sexuální integrity poškozené osoby. Velký senát tedy o dovolání nejvyšší státní zástupkyně meritorně nerozhodl. Vymezil však právní a argumentační rámec, z něhož musí senát č. 3 při nynějším rozhodování vycházet. Z jeho rozhodnutí plyne také to, že starší rozhodovací praxi Nejvyššího soudu nelze po novele trestního zákoníku provedené zákonem č. 166/2024 Sb. přebírat mechanicky, bez zohlednění nové systematiky trestných činů proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti. Tato judikatura neztrácí význam absolutně, avšak sama o sobě neřeší novou hranici mezi trestným činem znásilnění podle § 185 tr. zákoníku a trestným činem sexuálního útoku podle § 185a tr. zákoníku, byť právě tato hranice je pro nyní projednávanou věc rozhodná.
Nejvyšší soud po vrácení věci senátu č. 3 respektuje závěry velkého senátu, podle nichž bylo třeba posoudit nikoli abstraktně určitou sexuální praktiku jako takovou, nýbrž konkrétní podobu skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů. V tomto směru je podstatné, že odvolací soud nezpochybnil závažnost jednání obviněného, ale při právním posouzení vyšel z toho, že z provedeného dokazování, zejména z výpovědi poškozené, nebylo možno učinit skutkový závěr o takovém způsobu a intenzitě intimního kontaktu, které by již odůvodňovaly podřazení skutku pod § 185 tr. zákoníku (tzn. podporovaly by závěr o tom, že pohlavní styk byl proveden způsobem srovnatelným se souloží).
Nejvyšší státní zástupkyni lze přisvědčit potud, že samotná nepenetrační povaha jednání nemůže být obecným a výlučným kritériem pro vyloučení právní kvalifikace podle § 185 tr. zákoníku. Takový závěr by byl příliš zjednodušující a neodpovídal by ani závěrům velkého senátu. Stejně tak však nelze přijmout opačný závěr, podle něhož by již samotná skutečnost, že došlo k intenzivnímu intimnímu kontaktu se zevními genitáliemi poškozené osoby, bez dalšího postačovala k závěru o pohlavním styku provedeném způsobem srovnatelným se souloží. I v takovém případě je třeba hodnotit konkrétní prokázanou podobu jednání, jeho rozsah, intenzitu a skutkovou určitost závěrů, které bylo možno z provedených důkazů učinit.
V nyní projednávané věci zůstala skutková zjištění obecněji vymezena a neobsahují dostatečně konkretizující okolnosti, z nichž by bylo možno bezpečně dovodit intenzitu srovnatelnou se souloží. Odvolací soud přitom vycházel z toho, že při absenci bližšího skutkového podkladu pro závěr o vyšší intenzitě jednání je třeba postupovat ve prospěch obviněného. Takový postup není v rozporu se závěry velkého senátu. Ten naopak připustil, že u méně intenzivních nepenetračních forem intimního kontaktu může být namístě právní kvalifikace podle § 185a tr. zákoníku, která je schopna zajistit spravedlivé a adekvátní potrestání pachatele.
Současně velký senát zdůraznil, že v pochybnostech ohledně konkrétní intenzity jednání je třeba vycházet z výsledků dokazování, nikoli z obecných kategorických závěrů. Dovolací argumentace nejvyšší státní zástupkyně však stojí především na obecné tezi, že pojem pohlavního styku provedeného způsobem srovnatelným se souloží nebyl novelou č. 166/2024 Sb. obsahově změněn, a na odkazech na starší judikaturu a odbornou literaturu. Tato argumentace však nepřekonává rozhodující okolnost této věci, totiž konkrétní podobu skutkových zjištění, z nichž odvolací soud vycházel. Nejvyšší státní zástupkyně neoznačuje takové další skutkové okolnosti, které by byly soudy nižších stupňů zjištěny a které by odůvodňovaly závěr, že jednání obviněného v této věci již dosáhlo intenzity pohlavního styku provedeného způsobem srovnatelným se souloží. Za této situace nelze považovat právní kvalifikaci podle § 185a tr. zákoníku, ke které se vrchní soud přiklonil, za nesprávnou.
Tento závěr nikterak nebagatelizuje závažnost jednání obviněného. Odvolací soud jej posoudil jako zvlášť závažný zločin sexuálního útoku podle § 185a odst. 1 alinea třetí, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a uložil za něj nepodmíněný trest odnětí svobody. Spornou otázkou proto není, zda jde o jednání trestné a závažné, nýbrž pouze to, zda při konkrétních skutkových zjištěních byly splněny podmínky pro přísnější právní kvalifikaci podle § 185 tr. zákoníku. Nejvyšší soud uzavírá, že splněny nebyly.
Argumentace poškozené se v rozhodné části překrývá s dovoláním nejvyšší státní zástupkyně, a proto na ni dopadají shora uvedené závěry. Její další výhrady směřující k obecné závažnosti takového jednání, k rozhodovací praxi Evropského soudu pro lidská práva a k výši přiznané náhrady nemajetkové újmy nemohou samy o sobě změnit hmotněprávní posouzení skutku, které je předmětem dovolání nejvyšší státní zástupkyně.
Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud uzavírá, že námitky uplatněné nejvyšší státní zástupkyní byly shledány zjevně neopodstatněnými.
Chcete v této věci poradit, neváhejte nás kontaktovat: tel. 731 773 563, e-mail: info@akjanosek.cz
