Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 1099/2024, ze dne 29. 1. 2025:
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejícím odstavci tedy vyplývá, že východiskem pro existenci předmětného dovolacího důvodu jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví). Předpokladem existence dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je tedy nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotněprávní posouzení skutku nebo o hmotněprávní posouzení jiné skutkové okolnosti.
Zločinu obchodování s lidmi podle § 168 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo přiměje, zjedná, najme, zláká, svede, dopraví, ukryje, zadržuje, přijme nebo vydá dítě, aby ho bylo užito jiným k pohlavnímu styku nebo k jiným formám sexuálního zneužívání, nebo obtěžování anebo k výrobě pornografického díla, kořistí z takového jednání a spáchá takový čin v úmyslu, aby jiného bylo užito k prostituci.
Objektem tohoto trestného činu je osobní svoboda (tzv. status libertatis, postavení svobodného člověka v tom nejširším slova smyslu), která zahrnuje volnost pohybu i sebeurčení v dalších sférách lidského života, tedy rozhodování prakticky ve všech sférách života. Předmětem ochrany tu je i lidská důstojnost, čest, nedotknutelnost osoby a další základní lidská práva, která jsou porušována praktikami podobnými otroctví. Chrání se zde i morální zásady, s nimiž je obchodování s lidmi v příkrém rozporu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2016, sp. zn. 7 Tdo 1438/2016). Úprava pak implementuje závazky, které pro Českou republiku vyplývají jak z mezinárodního, tak unijního práva.
Odstavec 1 se týká obchodování s dětmi. To je trestné, dopustí-li se ho pachatel způsobem a za účelem uvedeným v tomto ustanovení. Na rozdíl od odstavce 2 (obchodování s dospělými) není zapotřebí, aby bylo vůči dítěti použito násilí, pohrůžky násilí nebo jiné těžké újmy, použito lsti, zneužito omylu, tísně nebo závislosti. Dítětem se pak rozumí osoba mladší osmnácti let, tedy člověk jen do dne předcházejícího jeho osmnáctým narozeninám (srovnej Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 1691–1692). Dítě coby osoba nedospělá požívá zvýšené ochrany, neboť se jedná o oběť zvlášť zranitelnou.
Z ustáleného skutkového stavu, k němuž dospěly soudy v projednávané věci na podkladě provedeného dokazování, jak rozvedeno výše, a jímž je Nejvyšší soud vázán, se podává, že poškozená AAAAA byla v době spáchání skutku popsaným pod bodem 1) výroku o vině osobou mladší 18 let, resp. bylo jí v předmětné době pouze 17 let, přičemž této skutečnosti si byla obviněná A. C. vědoma a s tímto vědomím poškozenou využila k provozování prostituce. Svým jednáním se tak dopustila trestného činu obchodování s lidmi podle § 168 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku.
Zločinu kuplířství podle § 189 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jiného přiměje, zjedná, najme, zláká nebo svede k provozování prostituce, nebo kdo kořistí z prostituce provozované jiným, a takový čin spáchá v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného značný prospěch.
Objektem trestného činu kuplířství podle § 189 tr. zákoníku je ochrana mravnosti a svobodného rozhodování člověka v sexuální oblasti. Ochrana zde zásadně směřuje vůči všem dospělým osobám (starším 18 let). Na rozdíl od trestního činu obchodování s lidmi podle § 168 tr. zákoníku, u kuplířství osoba (oběť) dobrovolně přistoupí na nabídku pachatele provozovat prostituci, která může být i nereálná či nepravdivá, jde však o svobodné rozhodnutí takové osoby. Kuplířství, které postihuje jednak přimění, zjednání, najmutí, zlákání a svedení jiného k provozování prostituce a jednak kořistění z prostituce provozované jinými, vždy směřuje v konečném důsledku k přijímání úplaty pachatelem či jinými osobami za poskytování sexuálních služeb ve formě pohlavního styku osobami, které jsou k prostituci uvedenými způsoby přivedeny nebo se z vlastního rozhodnutí prostituují. Trestná je tedy participace na prostituci, nikoli prostituce samotná (srovnej Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 1871–1872).
Značný prospěch vyplývá z § 138 odst. 1, 2 tr. zákoníku ve znění účinném od 1. 10. 2020 (srov. zákon č. 333/2020 Sb.) a činí nejméně 1.000.000 Kč (a méně než 10.000.000 Kč), poněvadž se na jeho určení vztahuje obdobně výkladové pravidlo pro určení výše škody. Značný prospěch může mít pachatel v úmyslu získat jak „pro sebe“, tak i „pro jiného“.
V projednávané věci bylo provedeným dokazováním postaveno najisto, že obviněná svým jednáním popsaným pod body 2) a 3) výroku o vině získala částku převyšující v celkovém souhrnu (u každého ze skutků) částku 1.000.000 Kč, čímž naplnila znak značného prospěchu předmětné skutkové podstaty podle § 189 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.
Nejvyšší soud tedy na podkladě výše uvedených závěrů dospěl k závěru, že námitkám obviněné uplatněným v dovolání není možno přiznat jakékoli opodstatnění.
Chcete v této věci poradit, neváhejte nás kontaktovat: tel. 731 773 563, e-mail: info@akjanosek.cz
