Usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 49 T 5/2026, ze dne 4. 8. 2026:
Podstatou právního názoru obžaloby je, že obvinění přijímáním plateb za opakovanou inzerci sexuálních služeb kořistili z prostituce provozované jinými osobami, přičemž tak měli činit společně, jako členové organizované skupiny, a v úmyslu opatřit sobě nebo jinému značný prospěch. Současně je jim kladeno za vinu, že se svou činností podíleli na fungování organizované zločinecké skupiny, jejímž účelem mělo být soustavné umožňování prostituce prostřednictvím její internetové inzerce a generování finančního zisku z plateb za tuto inzerci.
Soud se nejprve zabýval právním posouzením jednání obviněných jako zločinu účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea druhá trestního zákoníku.
Podstatou konstrukce obžaloby je závěr, že obvinění měli v rámci obchodní společnosti [OBVINĚNÁ SPOLEČNOST], s. r. o., vytvořit hierarchicky uspořádanou skupinu s předem rozdělenými rolemi, v jejímž čele měl stát [Jméno a Příjmení 1] a v níž měli ostatní obvinění vykonávat jednotlivé dílčí činnosti související s provozem internetových inzertních portálů. [Obviněný 2] měl zajišťovat technický chod internetových stránek a předávat pokyny dalším pracovníkům, [Obviněný 1] měl obstarávat finanční a ekonomické záležitosti společnosti, [Obviněný 3] a [Obviněná 4] měli působit jako [Pracovní zařazení], [Obviněný 5] a [Obviněný 6] jako [Pracovní zařazení], [Obviněná 8] jako [Pracovní zařazení] obsahu inzerce a [Obviněná 7] jako [Pracovní zařazení].
Takto popsaná struktura však sama o sobě neprokazuje existenci organizované zločinecké skupiny. Rozdělení činností mezi vedení společnosti, pracovníky odpovědné za ekonomickou a administrativní agendu, operátory komunikující se zákazníky, správce informačních technologií, pracovníky marketingu a osoby kontrolující zveřejňovaný obsah odpovídá standardnímu způsobu organizace činnosti podnikající obchodní korporace. Skutečnost, že jednotliví pracovníci měli vymezené pravomoci, přijímali pokyny od nadřízených, navzájem spolu komunikovali a podíleli se na různých částech provozu společnosti, proto bez dalšího nevypovídá o tom, že šlo o členy skupiny zaměřené na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti.
Pojmy hierarchie, rozdělení rolí, vzájemná koordinace či podřízenost jednotlivých osob mohou charakterizovat jak strukturu organizované zločinecké skupiny, tak zcela běžné vztahy uvnitř obchodní společnosti. Pro odlišení těchto dvou kvalitativně odlišných forem organizace proto nepostačuje popis samotné existence řídicích, pracovních a technických vazeb mezi obviněnými. Muselo by být současně popsáno, že účelem takto vytvořené struktury bylo soustavné páchání úmyslné trestné činnosti a že každý z obviněných o tomto účelu věděl a chtěl se na činnosti takové skupiny podílet, případně byl alespoň srozuměn s tím, že svou činností k jejímu fungování přispívá.
Obžaloba však u jednotlivých obviněných dostatečně neindividualizuje konkrétní skutkové okolnosti, z nichž by bylo možno takový závěr dovodit. Ve vztahu k [Obviněný 2] například popisuje, že jako xxx společnosti zajišťoval technický chod internetových stránek, řešil strategii jejich provozu, komunikoval s pracovníky informačních technologií a operátory a rozhodoval o umístění a rozsahu inzerátů. Z těchto skutečností však nelze bez dalšího dovodit, že si byl vědom existence organizované zločinecké skupiny, znal její údajný trestný účel a úmyslně se na její činnosti podílel. Jde o činnosti, které odpovídají jeho postavení xxx a osoby odpovědné za technickou a provozní stránku podnikání společnosti.
Obdobně ani u [Obviněný 1] nelze ze skutečnosti, že se zabýval ekonomickou stránkou činnosti společnosti, kontroloval platby a řešil problémy související s jejich úhradou, dovozovat jeho vědomou účast na organizované zločinecké skupině. Totéž platí pro operátory, jejichž pracovní náplní byla komunikace se zákazníky, správa inzerátů a přijímání plateb, pro správce informačních technologií zajišťující technický chod serverů a internetových stránek, pro [Pracovní zařazení] ověřující obsah zveřejňovaných inzerátů i pro marketingovou pracovnici zajišťující propagaci portálu.
U žádného z těchto obviněných obžaloba neuvádí konkrétní jednání, projev, komunikaci či jinou skutkovou okolnost, která by přesvědčivě dokládala, že dotčený obviněný považoval provoz inzertních portálů za trestnou činnost, věděl, že se účastní struktury vytvořené za účelem soustavného páchání trestných činů, a měl úmysl tuto strukturu svou činností podporovat. Obžaloba v tomto směru v podstatné míře vychází pouze z povahy pracovního zařazení jednotlivých osob, jejich vzájemné komunikace a jejich podílu na běžném provozu společnosti.
Soud nepřehlédl, že obžaloba přičítá obviněným zištný motiv, hovoří o hierarchickém a konspirativním způsobu činnosti a dovozuje jejich přímý úmysl směřující k soustavnému umožňování prostituce prostřednictvím opakované inzerce. Tato tvrzení však mají převážně povahu hodnotících závěrů státní zástupkyně. Nejsou vystavěna na přesvědčivém a individualizovaném řetězci, v němž by byl ve vztahu ke každému obviněnému označen konkrétní skutkový fakt, důkaz, jímž je tento fakt prokazován, a logický závěr, který z něj svědčí o vědomosti a úmyslu obviněného účastnit se právě činnosti organizované zločinecké skupiny.
Ani samotný motiv dosažení zisku nemůže takový závěr založit. Dosahování zisku je pojmovým znakem podnikatelské činnosti obchodní společnosti. Má-li být běžný podnikatelský zájem interpretován jako zištný motiv členů organizované zločinecké skupiny, musí obžaloba nejprve uvést a samozřejmě následně prokázat, že zdrojem zisku byla vědomě páchaná trestná činnost a že jednotliví obvinění tuto skutečnost znali. Takové konkrétní zjištění však obžaloba ve vztahu k jednotlivým obviněným nenabízí.
Obžaloba tedy ve skutečnosti postupuje od existence standardní organizační struktury společnosti k závěru o existenci organizované zločinecké skupiny a následně z pracovního zařazení jednotlivých obviněných dovozuje jejich vědomou a úmyslnou účast na této skupině. Takový úsudek však zaměňuje objektivní organizační vazby uvnitř obchodní společnosti za společný trestní účel a subjektivní vztah jednotlivých osob k tomuto účelu.
Na základě dosavadního spisového materiálu proto nelze učinit závěr, že by u obviněných byly naplněny všechny znaky zločinu účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea druhá trestního zákoníku. Vedle toho, že samotná organizační struktura společnosti [OBVINĚNÁ SPOLEČNOST], s. r. o., nevykazuje bez dalšího znaky organizované zločinecké skupiny, schází zejména konkrétní a individualizované skutečnosti prokazující subjektivní stránku jednání jednotlivých obviněných, tedy jejich vědomost o trestném účelu skupiny a úmysl účastnit se její činnosti. Obžaloba nepopisuje, že korporátní struktura byla vytvořena nebo přetvořena se záměrem soustavně páchat úmyslnou trestnou činnost, ani skutkové okolnosti, z nichž by takový účel a jeho znalost jednotlivými obviněnými vyplývaly.
Za této situace nelze jednání obviněných právně posoudit jako účast na organizované zločinecké skupině. Není-li přitom v obžalobě popsána existence organizované zločinecké skupiny a vědomá účast jednotlivých obviněných na její činnosti, nemůže obstát ani trestní odpovědnost právnické osoby [OBVINĚNÁ SPOLEČNOST], s. r. o., založená v obžalobě na totožné skutkové konstrukci.
Soud se dále zabýval otázkou, zda jednání popsané v obžalobě naplňuje znaky pokračujícího zločinu kuplířství podle § 189 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a), b) trestního zákoníku.
Podle obžaloby mělo kořistění z prostituce provozované jinými osobami spočívat v tom, že společnost [OBVINĚNÁ SPOLEČNOST], s. r. o., prostřednictvím obviněných provozovala internetové portály, na nichž byly zveřejňovány nabídky sexuálních služeb za úplatu, a od osob poskytujících tyto služby, popřípadě od provozovatelů privátů a erotických podniků, inkasovala předem stanovené paušální částky za zveřejnění jednotlivých inzerátů. Státní zástupkyně přitom považuje tyto platby za finanční prostředky pocházející druhotně z prostituce a z této skutečnosti dovozuje, že obvinění z prostituce provozované jinými osobami kořistili. S takovým výkladem se však soud neztotožnil.
Kořistěním z prostituce provozované jiným se obecně rozumí získávání majetkového prospěchu z prostituce jiné osoby za situace, kdy pachatel vědomě využívá svého vztahu k osobě provozující prostituci. Judikatura současně nevyžaduje, aby pachatel úplatu výslovně vynucoval, a připouští, že za určitých okolností může postačovat opakované přijímání úplaty za umožňování prostituce. Ani tento širší výklad však neznamená, že jakýkoli obchodní vztah s osobou provozující prostituci, z něhož druhá smluvní strana získává majetkový prospěch, musí být bez dalšího považován za kuplířství. Vždy je třeba posoudit skutečnou povahu poskytovaného plnění, vztah pachatele k prostituující osobě a to, zda pachatel skutečně těží právě z její prostituce, anebo pouze přijímá obvyklou cenu za samostatnou službu poskytovanou bez ohledu na následný výsledek činnosti zákazníka.
Typické formy kořistění z prostituce jsou spojeny s tím, že pachatel vstupuje do určitého konkrétního a fakticky významného vztahu k osobě provozující prostituci, organizuje nebo kontroluje její činnost, obstarává jí zákazníky, určuje nebo zajišťuje místo a dobu poskytování služeb, poskytuje jí za úplatu prostory či ochranu, zajišťuje dopravu, vybírá část jejích výdělků nebo jiným obdobným způsobem participuje na samotném provozování prostituce. Společným znakem takových případů je, že majetkový prospěch pachatele není pouze cenou za obecnou službu poskytovanou na trhu, ale výsledkem vědomého využívání jeho vztahu k prostituující osobě a jeho podílu na podmínkách, za nichž je prostituce provozována. Takové okolnosti ve skutku popsaném v obžalobě obsaženy nejsou.
Činnost společnosti [OBVINĚNÁ SPOLEČNOST], s. r. o., spočívala podle samotného popisu obžaloby v provozování internetových inzertních portálů a ve zveřejňování inzerátů zadaných jejich zákazníky. Inzerent hradil předem stanovenou cenu za zveřejnění inzerátu po určitou dobu. Výše této ceny nebyla odvozena od počtu zákazníků inzerenta, počtu jím uskutečněných sexuálních služeb ani od výše příjmů, které provozováním prostituce získal. Společnost neměla dostávat procentní podíl z výdělku prostituující osoby ani jinou odměnu závislou na hospodářském výsledku její činnosti. Paušální částka byla cenou za poskytnutí inzertního prostoru, nikoli podílem na výnosu z prostituce.
Obžaloba ani netvrdí, že by obvinění rozhodovali o tom, zda konkrétní osoba bude prostituci provozovat, komu sexuální službu poskytne, kdy a kde ji poskytne, jaké konkrétní praktiky nabídne nebo jakou cenu bude od svého zákazníka požadovat. Obvinění neměli sjednávat schůzky mezi inzerenty a jejich klienty, přebírat od klientů platby za sexuální služby, vést evidenci uskutečněných sexuálních kontaktů ani kontrolovat příjmy jednotlivých inzerentů. Nezasahovali do smluvního vztahu mezi poskytovatelem sexuální služby a jeho klientem a neměli ani možnost ovlivňovat, zda po zveřejnění inzerátu k poskytnutí jakékoli sexuální služby skutečně dojde.
Podstatou poskytovaného plnění tak bylo pouze zveřejnění reklamního sdělení na internetovém portálu. Skutečnost, že předmětem tohoto sdělení byla nabídka erotických nebo sexuálních služeb, sama o sobě nemění povahu vztahu mezi provozovatelem portálu a inzerentem. Provozovatel portálu poskytoval inzertní prostor za předem určenou cenu obdobně jako provozovatelé jiných inzertních médií. Nepřebíral podnikatelské riziko inzerenta, nepodílel se na jeho výnosu a neorganizoval činnost, z níž inzerent případně získával své příjmy.
Jiný závěr neodůvodňuje ani skutečnost, že pracovníci společnosti kontrolovali obsah inzerátů, ověřovali reálnost fotografií či zadavatelů, řešili reklamace a technické problémy nebo odstraňovali nevyhovující obsah. Taková moderace je běžnou součástí provozu internetových platforem. Jejím smyslem je zajistit funkčnost portálu, autentičnost zveřejňovaného obsahu a dodržování pravidel provozovatele, nikoli řídit nebo organizovat činnost inzerentů.
Soud přitom nepřehlédl, že internetová inzerce může osobě provozující prostituci usnadnit získání zákazníků a může zvýšit její dosažitelnost. Takový fakt však ještě neznamená, že provozovatel každého média, v němž je reklama zveřejněna, prostituci právně relevantním způsobem „umožňuje“ a kořistí z ní. Reklama obecně podporuje nebo usnadňuje navázání kontaktu mezi nabízejícím a potenciálním zákazníkem, avšak provozovatel reklamního média tím bez dalšího nevstupuje do následného právního či faktického vztahu mezi nimi.
Za umožňování prostituce ve smyslu judikatury k trestnému činu kuplířství proto nelze bez dalšího považovat každou službu, která může být pro osobu provozující prostituci prakticky užitečná. Takto široký výklad by vedl k tomu, že by znak kořistění mohl dopadat nejen na poskytovatele reklamy, ale rovněž na pronajímatele běžných služeb, telefonní operátory, poskytovatele internetového připojení, provozovatele platebních služeb, dopravce, účetní, kadeřníky, lékaře či jiné osoby, které od prostituující osoby přijmou platbu za službu, již tato osoba využívá při své výdělečné činnosti nebo z příjmů z ní. Takový výklad by překračoval meze zákonného znaku kořistění z prostituce a nepřípustně by rozšiřoval trestní odpovědnost na běžné obchodní vztahy.
Rozhodující není, z jakých konkrétních příjmů zákazník cenu služby fakticky zaplatil, nýbrž za co byla platba poskytovateli uhrazena. Jestliže osoba provozující prostituci zaplatila pevnou částku za zveřejnění inzerátu, šlo o cenu inzertní služby. Samotná skutečnost, že prostředky použité k zaplacení mohly pocházet z předchozího provozování prostituce, z provozovatele inzertní platformy nečiní osobu kořistící z prostituce. Přijetí opačného názoru by znamenalo, že každá osoba, jíž prostituující osoba zaplatí z takto získaných příjmů, kořistí z její prostituce, což zjevně neodpovídá smyslu ani účelu § 189 trestního zákoníku.
Obžaloba v této souvislosti nepředkládá konkrétní skutkové okolnosti, z nichž by vyplývalo, že mezi jednotlivými obviněnými a konkrétními osobami provozujícími prostituci existoval takový vztah, který obvinění vědomě využívali k získávání podílu na jejich příjmech. Nevysvětluje ani, v čem se obchodní model společnosti [OBVINĚNÁ SPOLEČNOST], s. r. o., odlišoval od běžného placeného zveřejňování reklamy kromě samotné povahy inzerovaných služeb. Právě povahu inzerovaného plnění však nelze zaměňovat za povahu služby poskytované provozovatelem inzertního portálu.
Soud proto dospěl k závěru, že objektivní stránka trestného činu kuplířství ve formě kořistění z prostituce provozované jiným nebyla naplněna. Fixní poplatek za zveřejnění inzerátu, jehož výše nebyla závislá na příjmech inzerenta a který nebyl spojen s organizováním, kontrolou ani zajišťováním samotné prostituce, nepředstavoval podíl na výnosu z prostituce ani jinou formu jejího vykořisťování.
V právně relevantním smyslu nebyla dána ani taková souvislost mezi inzertní službou a provozováním prostituce, která by odůvodňovala závěr, že právě obvinění jiným osobám prostituci umožňovali. Provozování prostituce nebylo podmíněno využitím portálů společnosti [OBVINĚNÁ SPOLEČNOST], s. r. o. Osoby nabízející sexuální služby mohly získávat klienty jinými způsoby, prostřednictvím jiných internetových portálů, tištěné inzerce, osobních kontaktů nebo bez jakékoli reklamy. Činnost obviněných tedy nebyla nezbytnou podmínkou provozování prostituce, ale pouze jednou z možných forem propagace samostatné činnosti inzerentů.
Nezávisle na uvedeném závěru o nenaplnění objektivní stránky se soud zabýval také subjektivním vztahem obviněných k posuzovanému jednání. Trestný čin kuplířství je trestným činem úmyslným. Pro závěr o úmyslném zavinění by proto muselo být ve vztahu ke každému z obviněných zjištěno, že znal všechny skutkové okolnosti, z nichž by vyplývalo, že přijímaná platba není pouze cenou za samostatnou inzertní službu, ale představuje majetkovou participaci na prostituci provozované jinou osobou, a že chtěl takovým způsobem z její prostituce těžit nebo s tím byl alespoň srozuměn. Takové skutkové okolnosti však v žalovaném jednání popsány nejsou. Při hodnocení zavinění nelze přehlédnout dlouhodobý společenský a právní kontext, v němž společnost působila. Erotická inzerce byla po dlouhou dobu zveřejňována v tištěných inzertních novinách a časopisech, prostřednictvím televizních seznamovacích služeb a později na řadě internetových portálů. Obvyklým modelem byla úhrada pevné ceny za zveřejnění inzerátu, nikoli podíl provozovatele média na výdělku inzerenta. Obdobně jsou veřejně propagovány erotické kluby, masážní salony a další podniky nabízející erotické služby. Samotný model placené erotické inzerce přitom nebyl orgány veřejné moci obecně prezentován jako trestná forma kuplířství.
Společnost [OBVINĚNÁ SPOLEČNOST], s. r. o., podle obsahu spisu nevystupovala skrytě ani konspirativně, ale jako zapsaná obchodní korporace provozující veřejně dostupné internetové portály. Vedla bankovní účet, přijímala bezhotovostní platby, vedla účetnictví a plnila daňové povinnosti. Rovněž dlouhodobě komunikovala s orgány činnými v trestním řízení a poskytovala jim součinnost při zjišťování totožnosti inzerentů nebo při prověřování jiné trestné činnosti. Takový způsob fungování není sám o sobě důkazem legality podnikání, je však významný při posuzování toho, zda obvinění jednali s vědomím, že provozují trestnou činnost. Ze spisového materiálu dále vyplývá, že právní přípustnost provozovaného modelu nebyla obviněnými ignorována. [Obviněný 2] si nechal předložit právní rozbor zabývající se právními aspekty provozování portálu a otázkou kuplířství a následně byla zákonnost činnosti společnosti znovu právně posuzována. Osoba provádějící toto posouzení se seznámila s obchodními podmínkami společnosti, dostupnou odbornou literaturou a judikaturou a dospěla k závěru, že provoz placené internetové inzerce za popsaných podmínek není trestným činem kuplířství. Tato okolnost sice sama o sobě nemůže závazně rozhodovat o trestnosti činu a soukromý právní rozbor nemůže nahradit rozhodnutí soudu, je však podstatná pro posouzení zavinění. Obvinění se nespoléhali pouze na vlastní laický názor, ale aktivně ověřovali právní přípustnost podnikatelského modelu u osoby s právní kvalifikací. Závěr právního rozboru navíc odpovídal dlouhodobé veřejné existenci obdobných inzertních služeb a skutečnosti, že společnost po řadu let vykonávala svou činnost otevřeně a v kontaktu se státními orgány.
I kdyby tedy bylo možno při mimořádně širokém výkladu znak kořistění vztáhnout také na poskytování placené internetové inzerce za pevnou cenu, nebylo by na základě dosavadního spisového materiálu možné bezpečně dovodit úmyslné zavinění jednotlivých obviněných. Obvinění jednali v přesvědčení, že poskytují dovolenou inzertní službu a že pevná úplata za tuto službu nepředstavuje kořistění z prostituce. Takové přesvědčení nebylo založeno pouze na jejich subjektivním přání nebo na účelové neznalosti zákona, ale na dlouhodobé veřejné praxi, transparentním způsobu podnikání a na konkrétním právním posouzení, které si nechali opatřit. Za těchto okolností nelze uzavřít, že by obvinění trestnost svého jednání znali, nebo že by se možnosti jeho trestnosti vědomě vyhýbali. Naopak učinili kroky, které po nich bylo možno rozumně požadovat, aby právní přípustnost své činnosti ověřili.
Soud proto uzavřel, že skutkové okolnosti popsané v obžalobě neumožňují ani při jejich plném přijetí učinit závěr o naplnění subjektivní stránky trestného činu kuplířství u jednotlivých obviněných.
Uvedené závěry podporuje rovněž zásada subsidiarity trestní represe a z ní vyplývající požadavek, aby trestní právo bylo uplatňováno jako krajní prostředek ochrany společenských vztahů. Trestněprávní normy je třeba vykládat restriktivně a způsobem respektujícím zásadu nullum crimen sine lege. Zákonný znak kořistění z prostituce proto nelze rozšiřovat tak, aby pod něj byly zahrnuty veškeré úplatné obchodní vztahy, do nichž vstupují osoby provozující prostituci. Samotná okolnost, že poskytovatel určité služby ví, z jaké činnosti jeho zákazník získává své příjmy, ještě neznamená, že z této činnosti kořistí. Opačný výklad by vedl k nepřiměřenému rozšíření trestní odpovědnosti na neurčitý okruh běžných poskytovatelů zboží a služeb a hranice trestnosti by nebyla pro adresáty právní normy předvídatelná. Rozhodujícím hlediskem musí zůstat skutečný podíl pachatele na provozování nebo vykořisťování prostituce, nikoli pouhé přijetí ceny za službu, kterou využila osoba provozující prostituci. Podle § 12 odst. 2 trestního zákoníku lze trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, v nichž nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Trestní právo tak představuje prostředek ultima ratio, který nemá být používán k řešení každého společensky kontroverzního nebo morálně sporného jednání, nýbrž pouze jednání, jež naplňuje zákonné znaky trestného činu a dosahuje potřebné míry společenské škodlivosti.
Prostituce je nepochybně společenským jevem, s nímž mohou být spojena závažná rizika, zejména obchodování s lidmi, násilí, vykořisťování, nucení k prostituci nebo zneužívání osob ve zranitelném postavení. Právě proti takovým formám jednání je namířena trestní represe. Ve skutku, který je předmětem tohoto řízení, však obviněným není kladeno za vinu, že by kohokoli k prostituci nutili, zjednávali, najímali nebo sváděli, že by určovali podmínky jejího provozování, odebírali prostituujícím osobám část jejich výdělků nebo zneužívali jejich závislosti či zranitelného postavení. Je jim kladeno za vinu poskytování placené inzertní služby. Trestní postih takové služby v situaci, kdy obdobné formy erotické inzerce fungovaly veřejně po dlouhou dobu, kdy cena inzerce nebyla odvozena od výdělku inzerentů a kdy provozovatel portálu nezasahoval do samotného poskytování sexuálních služeb, by představoval nepřiměřeně extenzivní použití trestního práva. Takový postup by neodpovídal požadavku předvídatelnosti trestní odpovědnosti ani zásadě, že trestní právo má být použito pouze jako krajní prostředek.
Na základě všech uvedených skutečností soud uzavřel, že jednání popsané v obžalobě nenaplňuje objektivní ani subjektivní znaky trestného činu kuplířství podle § 189 trestního zákoníku. Paušální platba za zveřejnění inzerátu, která nebyla odvozena od výdělku inzerenta a nebyla spojena s organizováním, řízením, kontrolou ani zajišťováním jeho prostituce, nepředstavovala kořistění z prostituce provozované jiným. Obvinění neparticipovali na příjmech jednotlivých prostituujících osob, nerozhodovali o podmínkách poskytování sexuálních služeb a nevstupovali do vztahů mezi inzerenty a jejich klienty. Poskytovali samostatnou inzertní službu za pevně stanovenou cenu. Současně nebylo v obžalobě uvedeno, že by jednotliví obvinění jednali v úmyslu kořistit z prostituce jiných osob. Naopak provozovali veřejně dostupnou a transparentní službu, jejíž právní přípustnost si nechali odborně posoudit, a jednali v důvodném přesvědčení, že jejich činnost je legální.
