Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2024, sp. zn. 11 Tdo 322/2024:
Výkladem příslušných hranic rozsahu (větší, značný, velký) ve smyslu spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku se přitom podrobně zabývá usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, uveřejněné pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr. Podle tohoto stanoviska je tak za „větší rozsah“ nutno považovat desetinásobek množství většího než malého, „značným rozsahem“ se rozumí desetinásobek takto určeného většího rozsahu, zatímco „velkým rozsahem“ se rozumí desetinásobek takto určeného značného rozsahu.
Z citovaného stanoviska velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu uveřejněného pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr. současně vyplývá, že určitý rozsah nelze redukovat jen na množství příslušné drogy, kterou pachatel nelegálně vyrobil nebo s níž jinak nakládal ve smyslu § 283 odst. 1 tr. zákoníku, nýbrž se při jeho stanovení uplatní i další okolnosti (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2005, sp. zn. 5 Tdo 280/2005, uveřejněné pod č. 1/2006 Sb. rozh. tr., či ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 463/2010, uveřejněné pod č. 12/2011 Sb. rozh. tr.). Proto není v konkrétním případě, odůvodňují-li to i další okolnosti činu, nikterak vyloučeno, aby byl příslušný zákonný (kvalifikační) znak, který podmiňuje použití přísnější právní kvalifikace a vyjadřuje rozsah spáchání trestného činu, naplněn i tehdy, jestliže pachatel vyrobil, dovezl, vyvezl, provezl, nabídl nebo jinak nakládal s takovým množstvím drogy, které sice neodpovídalo celému desetinásobku (popř. stonásobku či tisícinásobku) požadovaného množství, nicméně se již tomuto množství dostatečně přiblížilo. Stejně tak však není vyloučeno, že tento zákonný znak nemusí být naplněn, jestliže konkrétně zjištěné množství drogy jen nevýrazně přesáhlo stanovený desetinásobek (či stonásobek, anebo tisícinásobek) rozhodný pro posouzení znaku daného rozsahu.
Z citované judikatury jednoznačně vyplývá, že primárním kritériem pro určení příslušného rozsahu je množství účinné látky obsažené v předmětné droze. V případě, že uvedené není možné zjistit (typicky proto, že tato již byla spotřebována jejími konzumenty), přistupuje se k určení rozsahu pomocí celkového množství drogy, se kterou pachatel neoprávněně nakládal (tzv. sekundární kritérium). U hodnot, jež jsou stran stanovení rozsahu hraniční, lze poté pro určení, zda byl či nebyl naplněn určitý kvalifikační znak spočívající v určitém „rozsahu“ (větší, značný, velký), přistoupit též k posouzení dalších, tzv. vedlejších (terciálních) kritérií, jako jsou (především) výše peněžní částky, kterou pachatel za distribuci drogy utržil, okruh osob, kterým byla daná látka určena, intenzita újmy, jež hrozila nebo skutečně nastala u konzumentů drog, doba páchání trestného činu a další. Podle výkladu přijatého shora uvedeným usnesením velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu uveřejněným pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr., jakož i podle shora označeného stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu uveřejněného pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr., se v případě metamfetaminu – pervitinu za „množství větší než malé“ považuje více než 1,5 gramu látky, která musí obsahovat nejméně 0,5 gramu účinné látky (0,6 gramu v případě soli hydrochloridu metamfetaminu), zatímco znak „ve značném rozsahu“ je dán hranicí 150 gramů drogy při obsahu nejméně 50 gramů účinné látky (60 gramů v případě soli hydrochloridu metamfetaminu) a znak „ve velkém rozsahu“ je představován dosažením hranice 1.500 gramů drogy při obsahu alespoň 500 gramů účinné látky (600 gramů v případě soli hydrochloridu metamfetaminu).
V tomto kontextu je třeba konstatovat, že pokud zjištěné množství drogy nedosahuje zákonem vyžadovaného rozsahu, pak v obecné rovině platí, že čím větší množství účinné látky či drogy chybí do požadované hranice vyššího rozsahu, tím intenzivnější musí být naplnění vedlejších kritérií (či jen jednoho takového kritéria), případně tím závažnější musí tato kritéria být, aby mohl být skutek přísněji právně kvalifikován. Současně přitom platí, že nelze nikterak zobecnit např. v jednotkách procent, zda jde o dostatečné přiblížení se k uvedené hranici, neboť vždy je třeba řádně posoudit všechny konkrétní okolnosti, jež daný případ individualizují. Nelze samozřejmě přehlédnout, že toto dostatečné přiblížení se k množstevní hranici se v závislosti na okolnostech případu uplatňuje v obou směrech, tzn. že při jejím překročení se s přihlédnutím ke specifickým okolnostem daného případu naopak nemusí přísnější právní kvalifikace žalovaného jednání vůbec aplikovat (viz již shora citované rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr.).
