Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2024, sp. zn. 11 Tdo 329/2024:
K uvedené problematice je třeba předně připomenout, že prekursor je definován v článku 2 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 ze dne 11. 2. 2004 o prekursorech drog; ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) ze dne 20. 11. 2013 č. 1258/2013. Dále je zapotřebí poukázat na charakteristiku léčivého přípravku ve smyslu článku 1 bodu 2 směrnice Evropského parlamentu a rady (ES) ze dne 6. 11. 2001 č. 2001/83/ES a rovněž usnesení Soudního dvora Evropské unie ze dne 2. 3. 2017, sp. zn. C-497/16, z něhož se podává, že takové léčivé přípravky obsahující „uvedené látky“ ve smyslu v článku 2 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 ze dne 11. 2. 2004 o prekursorech drog, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) ze dne 20. 11. 2013 č. 1258/2013, jako jsou efedrin a pseudoefedrin, jsou vyloučeny z působnosti posledně citovaného nařízení. Uvedené jednoznačně vyplývá i ze stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2022, sp. zn. Tpjn 301/2018, podle něhož léčivé přípravky humánní a léčivé přípravky veterinární určené pro léčebné účely u lidí nebo zvířat nelze považovat za prekursory ve smyslu § 283 odst. 1 a § 286 odst. 1 tr. zákoníku, a to ani v případě že samy obsahují prekursor (např. efedrin a pseudoefedrin). Nejvyšší soud tudíž konstatuje, že pokud soud prvního stupně právně posoudil předmětná léčiva jako prekursory a v tzv. právní větě výroku o vině svého rozsudku a z hlediska právní kvalifikace v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že v případě dovozu a prodeje daných léčiv obviněný „dovezl a prodal prekursor“, dopustil se pochybení. Co se týče jednání obviněného spočívajícího v tom, že „pro jiného přechovával prekursor“, je z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně zřejmé, že takové právní posouzení se týká nikoli léčiv, nýbrž jódu a červeného fosforu (srov. jeho bod 50.) [k této otázce, resp. k námitkám obviněného stran červeného fosforu se Nejvyšší soud vyjádří níže]. Uvedenou vadu pak nenapravil ani soud odvolací, jenž se vůbec nezabýval charakterem předmětných léčiv a plně se ztotožnil (mimo jiné) se závěrem soudu prvního stupně, že obviněný neoprávněně dovezl, prodal a pro jiného přechovával prekursor, přičemž v tomto směru poukázal na charakter pseudoefedrinu a červeného fosforu jako prekursorů, jak se jím zabýval soud prvního stupně.
Přestože oba soudy nižších instancí dospěly ke shora uvedenému nesprávnému právnímu posouzení předmětných léčiv jako prekursorů, Nejvyšší soud shledal, že dané pochybení nemělo vliv na správnost právní kvalifikace skutku pod bodem 1. rozsudku soudu prvního stupně. Z již výše zmíněného stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2022, sp. zn. Tpjn 301/2018, vyplývá, že jestliže určitá osoba nakládá s léčivým přípravkem obsahujícím efedrin nebo pseudoefedrin tak, že jej použije nikoliv k léčebným účelům, ale zneužije jej k získání (extrahování) v něm obsaženého efedrinu nebo pseudoefedrinu jako prekursoru, popřípadě poté použije tento prekursor k nedovolené výrobě omamných nebo psychotropních látek (tedy k výrobě metamfetaminu – pervitinu), pak její jednání může za splnění dalších podmínek naplnit zákonné znaky skutkové podstaty dokonaného trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku, jeho pokusu podle § 21 tr. zákoníku, anebo přípravy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku k tomuto trestnému činu podle § 283 odst. 2 až 4 tr. zákoníku. Pokud pachatel tyto léky opatří pro jiného s tím, že budou použity již k získání prekursoru (efedrinu nebo pseudoefedrinu z nich) a poté ke konkrétní nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky (např. pervitinu), pak takové jednání lze posoudit jako účastenství ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k individuálně určenému trestnému činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku. Stejné závěry platí i ve vztahu k neoprávněnému dovozu, vývozu a průvozu léčivých přípravků obsahujících efedrin nebo pseudoefedrin za účelem jejich použití k získání prekursoru z nich a ke konkrétní nedovolené výrobě omamných nebo psychotropních látek. Jestliže by jednání obviněného spočívalo jen v dovozu a prodeji předmětných léčiv za (nepochybně prokázaným) účelem jejich použití k získání prekursoru (pseudoefedrinu) a poté k výrobě pervitinu, bylo by nutno je právně posoudit jako účastenství ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k trestnému činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Tak tomu ovšem není, neboť jeho jednání pod bodem 1. rozsudku soudu prvního stupně záleželo nadto v tom, že nakupoval od spoluobviněného R. P. tímto vyrobený pervitin a distribuoval ho dalším osobám (minimálně svědku M. P.). Za této situace, kdy v rámci organizované skupiny působící ve více státech nejen naplánoval a řídil nákup, dovoz a prodej daných léčivých přípravků s obsahem pseudoefedrinu, ale rovněž vyrobený pervitin prodával (tj. též neoprávněně prodal psychotropní látku), naplňuje jeho jednání znaky skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku, konkrétně pak zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaného a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku; to proto, že pokud jde o okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby vymezenou v § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, tj. spáchání činu ve velkém rozsahu, nebylo zjištěno konkrétní množství vyrobeného pervitinu z dovezených léčiv, jenž obviněný distribuoval, avšak bylo prokázáno, že jen z posledně (mimo předcházejících čtyř případů) nakoupených léčiv by bylo možné vyrobit 1 364,6 g hydrochloridu metamfetaminu (což představuje více než dvojnásobek množství účinné látky pro naplnění znaku „velkého rozsahu“, srov. stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, publikované pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr., a dále usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012).
