Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 1007/2020, ze dne 30. 9. 2020:
Ačkoli se důkazním návrhem obviněné ve vztahu k vyjádření obsaženému v záznamu telekomunikačního provozu ze dne 17. 11. 207 a přípustností tohoto důkazu důkladně zabýval jak nalézací soud ve svém rozhodnutí, tak i soud odvolací, s jejich závěry o tom, že tato vyjádření nemohou být důkazně použita na základě povoleného odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, neboť se jedná v zásadě o prostorový odposlech podle § 158d odst. 3 tr. řádu, se Nejvyšší soud neztotožnil. Pod pojmem telekomunikační provoz se totiž velice obecně rozumí jakákoli komunikace s využitím telefonu, přičemž dle právních předpisů ani judikatorních východisek není v případě komunikace s využitím telefonu zapotřebí dělit obsah telefonické komunikace na jednotlivá sdělení a hodnotit jejich přípustnost podle toho, komu byla adresována, případně zkoumat, zda a která vyjádření měl podezřelý (obviněný) v úmyslu učinit součástí telefonické komunikace, či zda se jedná o zvuky vycházející z prostředí či např. samomluvu. Cokoli tedy volající do telekomunikačního prostředku (tj. telefonního přístroje) sdělí, či tento přístroj zaznamená, je právě obsahem záznamu telekomunikačního provozu, který byl zahájen obviněným zadáním telefonní číslo dalšího účastníka, zadáním pokynu ke spojení hovoru a vyčkáním na jeho přijetí volaným.
