Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 1050/2020, ze dne 14. 10. 2020:
Při posuzování trestní odpovědnosti řidiče za dopravní nehodu je tedy nutné zohlednit jednak to, zda se tento řidič svým jednáním dopustil porušení konkrétních právních předpisů upravujících provoz na pozemních komunikacích, jakož i to, zda měl možnost a schopnost předvídat, že k této nehodě dojde. V takovém případě se uplatní tzv. princip omezené důvěry v dopravě, jenž spočívá v tom, že řidič při provozu na pozemních komunikacích může spoléhat na to, že ostatní účastníci při provozu budou dodržovat pravidla provozu na pozemních komunikacích, pokud z konkrétních okolností nebude vyplývat opak. Po účastníkovi silničního provozu nelze spravedlivě požadovat, aby bez dalšího předpokládal možné porušení pravidel tohoto provozu jinými účastníky a aby tomu přizpůsobil své počínání. Naopak, není-li z okolností, které může účastník silničního provozu běžně vnímat či předvídat, zřejmé, že jiný porušil své povinnosti, je oprávněn očekávat od ostatních účastníků silničního provozu dodržování stanovených pravidel. Účastník silničního provozu, který porušil pravidla tohoto provozu, pak na druhé straně nemůže očekávat dodržení těchto pravidel od ostatních účastníků, jestliže jim to znemožnil s ohledem na charakter a závažnost svého porušení pravidel silničního provozu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 4 Tdo 424/2016, a ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 7 Tdo 358/2009).
Jestliže odvolací soud argumentoval tím, že pokud by se obviněná dostatečně věnovala řízení a sledovala situaci v provozu, poškozeného by musela vidět, ještě když byl na chodníku a chystal se přejít vozovku, dovodil tak v podstatě přednost chodce chystajícího se přejít vozovku mimo přechod před projíždějícími vozidly. Takto jednoznačně však přednost chodce mimo přechod dovozovat nelze, ani když přechází poblíž křižovatky. Z povahy věci a ze zdravého rozumu vyplývá, že především chodec musí dávat pozor a nemůže např. vběhnout do vozovky těsně před projíždějícím vozidlem (případně narazit do jeho boku).
Ustanovení § 5 odst. 2 písm. g) zákona o silničním provozu je takové povahy, že nabádá řidiče k opatrnosti vzhledem k chodcům při výrazné změně, pro ostatní jinak předpokládaného směru jízdy vozidla, do míst kam řidič nevidí, např. prostory za křižovatkou, kde není přechod pro chodce. S povinností řidiče souvisejí obdobné, svým rozsahem však větší, povinnosti chodce přecházejícího vozovku mimo přechod podle § 54 odst. 2 cit. zákona. Řádným naplněním obou ustanovení zákona by tak měla být minimalizována možnost kolize těchto účastníků v silničním provozu (Kovalčíková, D., Štandera, J.: Zákon o provozu na pozemních komunikacích. 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2012, s. 22.).
Z povinnosti řidiče neohrozit (nikoli neomezit) chodce přecházejícího pozemní komunikaci, na kterou řidič odbočuje, stanovené v § 5 odst. 2 písm. g) zákona o silničním provozu, podle názoru Nejvyššího soudu nevyplývá přednost chodce, který hodlá přejít pozemní komunikaci mimo přechod pro chodce poblíž křižovatky s jinou pozemní komunikací, před přijíždějícími vozidly. Toto ustanovení nijak nevylučuje povinnosti chodce stanovené v § 54 odst. 2 a § 54 odst. 3 cit. zákona před vstupem na vozovku se přesvědčit, zdali může vozovku přejít, aniž by ohrozil sebe i ostatní účastníky provozu, a nevstupovat na vozovku bezprostředně před blížícím se vozidlem.
