Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 1147/2020, ze dne 25. 11. 2020:
Obviněný se přitom v průběhu celého trestního řízení hájil tím, že se spoléhal na odborný názor Vojenského technického ústavu, který o daných předmětech deklaroval, že nejsou vojenským materiálem, že zákonným postupem došlo k jejich znehodnocení (definitivní ztrátě charakteristických vlastností věcí pro boj). Z dokazování zároveň nevyplynulo, že by měl či mohl mít pochybnosti o správnosti tohoto závěru prezentovaného VTÚ, tedy subjektem oprávněným k provádění delaborací. Tuto obhajobu obviněného soudy nižších stupňů zcela přehlédly, dostatečně se s ní nevypořádaly. Přitom z názorů obsažených jak v odborné literatuře (viz např. Púry, F., Richter, M. Spolehnutí se na správnost odborné rady a její nesprávné poskytnutí z hlediska trestní odpovědnosti. Bulletin advokacie, č. 10/2018, s. 18 a násl.), tak i v judikatuře (viz přiměřeně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2011, sp. zn. 5 Tdo 848/2010, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2014, sp. zn. 6 Tdo 1112/2014), lze dovodit, že u osob spoléhajících se na odbornou radu, a to dokonce i v oblasti práva, aniž by zde byly nějaké konkrétní okolnosti, ze kterých by bylo možno usuzovat na nesprávnost takových rad, nelze zpravidla dovodit úmyslné zavinění.
