Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 75/2021, ze dne 10. 2. 2021:
Ačkoliv není sporu o tom – a obviněná to v průběhu trestního řízení ani nepopírala – že chtěla využít situace, spojit oficiální událost se soukromou oslavou a upotřebit objednané občerstvení, které po skončení obdobné formální akce, jakou byla předmětná konference, vždycky zbyde, ve věci jsou dány konkrétní okolnosti, jež je z hlediska společenské škodlivosti nutno brát v potaz. Je to zejména skutečnost, že se nikdo necítil být jednáním obviněné poškozen (proto ani na její nabídku úhrady event. škody nebylo reagováno konkrétním požadavkem), nikomu v podstatě škoda fakticky nevznikla (viz výše). Dalšími významnými okolnostmi, jež je zapotřebí v kontextu úvah o společenské škodlivosti činu vnímat, jsou absence reálně vynaložených finančních prostředků na pronájem prostoru, který byl určen pro konání konference, tedy salonku č. 4 nevyjímaje, a „osud“ na konferenci nezkonzumovaného občerstvení. Jestliže byl prostor pro konání konference poskytnut s ohledem na slevu z nájemného ve výši 100 % bezplatně (viz ceník pronájmů na č. l. 176 ve spojení s vyjádřením svědka R. M., že odpovídá-li výše nájmu cateringu, nic se nedoúčtuje) a pokud by se nezkonzumované občerstvení buď vyhodilo/zlikvidovalo, anebo by se jednoduše rozebralo (viz výpověď svědků S. M., R. M., D. K., Z. S., M. N., R. T., a K. T.), je namístě zvažovat, zda obviněná svým jednáním, kdy na dobu následující v podstatě po ukončení oficiální části programu sezvala své kolegy účastnící se akce a rovněž své přátele na oslavu odehrávající se v uvedeném prostoru, v rámci níž bylo zmíněné nezkonzumované jídlo upotřebeno, překročila hranice činu pouze neetického či morálně problematického a je třeba její postup kvalifikovat jako čin trestný.
