Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 733/2022, ze dne 24. 8. 2022:
Podobně námitku obviněného, podle níž soudy nižších stupňů postupovaly nesprávně, když při ukládání trestu nezohlednily polehčující okolnost a neužily ustanovení § 41 písm. p) tr. zákoníku, nelze podřadit pod dovolací důvody uplatněné obviněným, ani pod žádný jiný dovolací důvod podle § 265b tr. ř. Pro přiznání polehčující okolnosti spočívající ve vedení řádného života před spácháním trestného činu ve smyslu § 41 písm. p) tr. zákoníku nestačí, že pachatel dosud nebyl soudně trestán, jestliže se například dopouštěl přestupků či jinak narušoval občanské soužití. Vedení řádného života nelze slučovat ani s tzv. bezúhonností. Na druhé straně ani předchozí odsouzení samo o sobě nebrání v přiznání této polehčující okolnosti (viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 552). V každém případě však musí soud při ukládání trestu zvažovat všechny okolnosti, které souvisejí s předchozím životem obviněného i s konkrétním činem, který je projednáván, a tyto zohlednit v zájmu individualizace trestu. Jak přitom vyplývá z trestního spisu, který měl Nejvyšší soud k dispozici, obviněný byl od roku 2010 opakovaně stíhán a byl znalecky posuzován jeho duševní stav, a to v souvislosti s trestnými činy vydírání, týrání osoby žijící ve společném obydlí, nebezpečného vyhrožování či porušování domovní svobody. Dále je z opisu z evidence přestupků (viz č. l. 237a trestního spisu) patrné, že v říjnu roku 2020 se obviněný dopustil přestupku podle § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, jímž způsobil na cizím majetku škodu. V této otázce se proto Nejvyšší soud ztotožnil s názorem odvolacího soudu, který v odůvodnění svého rozhodnutí (viz jeho bod 11.) uvedl, že byť je obviněný dosud netrestanou osobou, nelze jeho způsob života před spácháním projednávaného trestného činu označit jako řádný.
