Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 11 Tdo 597/2024:
Nejvyšší soud se výše uvedenými otázkami ve své judikatuře již dříve opakovaně zabýval, v důsledku čehož dospěl ke schválení stanoviska trestního kolegia ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, které bylo uveřejněno pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr. V tomto stanovisku Nejvyšší soud (mimo jiné) stran tzv. spotřební držby deklaroval, že pro naplnění znaku spočívajícího v přechovávání omamných a psychotropních látek pro vlastní potřebu ve smyslu § 284 odst. 1, 2 tr. zákoníku po formální stránce postačí jakýkoliv způsob držení omamné nebo psychotropní látky či jedu bez povolení výhradně pro osobu pachatele a nikoho jiného. Musí přitom jít o držení takové látky v množství převyšujícím dávku potřebnou pro jejího držitele (podle stupně jeho závislosti), neboť držení jen jediné dávky konzumentem drog před jejím použitím není přechováváním, nýbrž tzv. spotřební držbou.
V návaznosti na to Nejvyšší soud upřesnil, že za „množství větší než malé“ ve smyslu § 284 odst. 1, 2 tr. zákoníku je třeba obecně považovat takové množství přechovávané omamné nebo psychotropní látky nebo jedu, které vícenásobně – podle ohrožení vyplývajícího pro život a zdraví lidí ze škodlivosti jednotlivých látek – převyšuje běžnou dávku obvyklého konzumenta. Orientační hodnoty určující „množství větší než malé“ u nejběžněji se vyskytujících omamných a psychotropních látek (včetně přípravků je obsahujících) jsou uvedeny v příloze k tomuto stanovisku. U konopí se za „množství větší než malé“ považuje více než 10 g konopí a nejméně 1 g účinné látky delta-9-tetrahydrocanabinolu. U pervitinu – metamfetaminu se za toto množství považuje více než 1,5 gramů pervitinu a nejméně 0,5 g účinné psychotropní látky či 0,6 g soli hydrochloridu methylaminopropanu. U heroinu byla tato hranice stanovena množstvím více než 1,5 g heroinu, který musí obsahovat nejméně 0,2 g hydrochloridu 3,6-diacetylmorfinu (viz rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, uveřejněné pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr., stejně jako stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, uveřejněné pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr.).
Objektivní stránka u trestného činu podle § 284 tr. zákoníku je tedy naplněna při prokázaném přechovávání omamných a psychotropních látek a jedů, což v zásadě zahrnuje jakoukoli formu jejich držení a nakládání, s výjimkou jejich výroby, nabízení, zprostředkování, prodeje, opatření, dovozu, vývozu a průvozu, které jsou trestně postižitelné podle § 283 tr. zákoníku.
Dovolatel po celou dobu trestního řízení sám sebe označuje za osobu závislou na více druzích omamných a psychotropních látek, které měl v inkriminovanou dobu držet ve velmi malém množství. Prokázáno bylo množství převyšující 0,052 gramu látky označované jako pervitin s přesně nezjištěným obsahem účinné látky metamfetamin, dále 0,041 gramu látky označované jako heroin s přesně nezjištěným obsahem účinné látky 3,6-diacetylmorfin a 0,627 gramu sušených částí rostliny konopí – marihuana, s přesně nezjištěným obsahem účinné látky delta-9-tetrahydrokanabinol (delta-9-THC), které měl mít obviněný výhradně pro vlastní spotřebu.
Předmětná argumentace směřující k tzv. spotřební držbě však není ze strany dovolatele nikterak přiléhavá, neboť odporuje ucelenému řetězci všech provedených skutkových zjištění, na základě kterých byl bez důvodných pochybností usvědčen, že dne 2. 10. 2023 ve Vrchlického sadech nejenom vědomě držel výše uvedené druhy omamných a psychotropních látek, ale kolem 16:55 hodin vědomě poskytl P. B. za úplatu ve výši nejméně 200 Kč přesně nezjištěné množství pervitinu, čímž byl prokázán skutečný účel jeho držby.
O naplnění subjektivní stránky předmětného trestného činu ve formě přímého úmyslu není v projednávaném případě žádných pochyb, neboť osoba, která si zakoupila předmětnou psychotropní látku, ji v přítomnosti obviněného ihned promíchala s fyziologickým roztokem a následně si ji aplikovala do žíly levé ruky. Úmyslu obviněného odpovídá i více druhů omamných látek, které byly u jeho osoby souběžně nalezeny, způsob jejich uchovávání stejně jako přítomnost jedenácti sáčků s přítlačnou lištou, které jsou v drogové komunitě nazývány „dealeráky”. Z osobních výkazů obviněného rovněž vyplynulo, že je speciálním recidivistou, který byl v minulosti za drogovou trestnou činnost opakovaně pravomocně odsouzen. Z připojených spisových materiálů bylo rovněž dovozeno, že v minulosti opakovaně prodával omamné látky právě v prostorách u pražského XY ve XY (kde se běžně setkávají dealeři se svými “zákazníky”) a touto činností si opakovaně obstarával příjmy.
Za této situace je právní kvalifikace jednání obviněného J. D. coby spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zcela přiléhavá.
Stran námitky dovolatele, že u sebe měl toliko minimální množství omamných látek, je vhodné dodat, že trestní zákonodárství stran aplikované skutkové podstaty nestanoví žádnou minimální hranici množství omamných a psychotropních látek, které je nutné splnit, aby obviněný mohl být postižen za spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku. To jistě nemusí znamenat, že naprosto každé neoprávněné nakládání, byť se sebemenším množstvím takové látky, bude nutně posouzeno jako trestný čin. Je však dobře známou skutečností (prakticky notorietou), že dealeři mívají z opatrnosti při sobě toliko velmi malé množství omamných látek, neboť pokud případná policejní hlídka najde u jeho osoby pouze toto malé množství, v řadě případů je skutek vyhodnocen toliko jako přestupek. Je rovněž zcela běžné, že v průběhu distribuce omamných látek dealerům tak malé množství běžně nestačí, pročež jednotlivé dávky uschovávají v různých skrýších (např. v okapu, ve křoví, v květináči, ve výfuku motorového vozidla apod.), kam se pro sáčky s dealovaným „zbožím“ opakovaně vrací.
Dovolatel akcentoval velmi malé množství omamných látek, které měl u sebe v době policejního zajištění, rovněž proto, že měl v úmyslu navést dovolací soud k zohlednění zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku, podle níž trestní odpovědnost a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat pouze v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění
Obecně platí, že každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem, a proto ho obecně nelze považovat za čin, který není společensky škodlivý. Opačný závěr v podobě konstatování nedostatečné společenské škodlivosti činu je možné učinit jen zcela výjimečně v případech, v nichž ze závažných důvodů není vhodné uplatňovat trestní represi, přičemž posuzovaný čin svojí závažností neodpovídá ani těm nejlehčím, běžně se vyskytujícím trestným činům dané právní kvalifikace (srov. stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu k výkladu ustanovení § 12 odst. 2 tr. zákoníku o zásadě subsidiarity trestní represe, včetně výkladu pojmu společenská škodlivost činu a výkladu aplikace principu „ultima ratio“ ze dne 30. 1. 2012, sp. zn. Tpjn 301/2012, uveřejněné pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr.).
V případě obviněného J. D. však nebylo zjištěno nic výjimečného, co by vylučovalo možnost uplatnění trestní represe vůči jeho osobě, když ostatně ani sám obviněný ve svém dovolání neuvádí žádné skutečnosti, které by mohly zpochybnit závěr o nízké společenské škodlivosti jím spáchaných činů, s výjimkou malého množství tří druhů omamných látek. Nicméně v posuzované věci nebyly zjištěny žádné významné okolnosti, které by snižovaly společenskou škodlivost činu způsobem, pro které by vytýkané jednání neodpovídalo běžně se vyskytujícím případům uvedeného trestného činu.
Naopak je nutné poukázat na přechovávání více druhů omamných látek, jejichž účinky jsou z uživatelského hlediska protichůdné, aby je všechny výhradně užíval obviněný (účinky pervitinu jsou provázeny tělesnou i duševní stimulací, hyperaktivitou a zvýšenou energií, naproti tomu účinky heroinu jsou silně tlumivé, zklidňující, vedoucí k odstranění bolesti a navozující spánek). K dokreslení skutkového stavu přispěla i přítomnost jedenácti sáčků s přítlačnou lištou, kterých se běžně užívá k distribuci omamných látek a které zjevně užíval obviněný za tímto účelem (byť je třeba akcentovat, že v nich nebyla zjištěna jejich přítomnost, nicméně je měl k dispozici). Přehlédnout nelze ani okolnost, že obviněný vytýkaným jednáním naplnil zákonné znaky nejen základní, ale též kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle § 283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku.
V rámci svého závěrečného návrhu obviněný požadoval zproštění viny, čímž stran výroku o trestu naznačil, že jemu pravomocně uložený nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou let hodnotí jako nepřiměřeně přísný, a to zjevně opět s odkazem na skutečnost, že množství pervitinu, heroinu a marihuany zajištěné u jeho osoby bylo malé. Pakliže byl obviněný podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku ohrožen trestem odnětí svobody v trestní sazbě od dvou do deseti let, přičemž Městský soud v Praze mu vzhledem k malému množství distribuovaných omamných látek v rámci individualizace trestu uložil trest na samé spodní hranici zákonné trestní sazby, respektive původně uložený nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání třiceti sedmi měsíců snížil na konečných dvacet čtyři měsíců, nelze takovýto trest za žádných okolností hodnotit jako trest odporující zákonu, tím méně trest nepřiměřeně přísný, nepřípustný či snad excesivní. Nic relevantního nelze rovněž namítat ani zařazení jeho osoby do věznice s ostrahou ve smyslu § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.
