Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2024, sp. zn. 11 Tdo 478/2024:
Trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku může mít podle okolností případu povahu jak trestného činu trvajícího, tak trestného činu pokračujícího. Pro určení povahy konkrétního skutku je podstatné to, zda jednotlivé útoky (distribuční akty) lze v rámci uvedeného celku samostatně vymezit, resp. rozdělit na samostatné skutky nebo na jednotlivé dílčí útoky pokračujícího trestného činu. V případě, že takto nelze učinit, je nutno takové jednání posuzovat v hmotněprávním smyslu jako jeden skutek, a to tehdy, pokud časově neurčené jednání pachatele bylo kontinuální a jednotlivé akty mající alternativní znaky objektivní stránky skutkové podstaty ve smyslu § 283 odst. 1 tr. zákoníku byly spolu kauzálně propojeny (k tomu též srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2009, sp. zn. 11 Tdo 1440/2008). Na výše popsané jednání obviněného je nutné z hlediska jeho právní kvalifikace nahlížet jako na trvající trestný čin, který se z pohledu trestního práva hmotného posuzuje jako jediný skutek a jediný trestný čin, a takto jej také posuzoval v napadeném rozsudku odvolací soud (srov. bod 89 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
