Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 696/2020, ze dne 30. 9. 2020:
Podle ustanovení § 66 odst. 4 tr. zákoníku totiž platí, že výrokem o propadnutí majetku zaniká společné jmění manželů. Společné jmění manželů tak zaniká ke dni právní moci rozsudku, jímž byl uložen trest propadnutí majetku (jeho části). Z uvedeného vyplývá, že trestem propadnutí majetku není postižen veškerý společný majetek manželů, nýbrž pouze ta jeho část, která po vypořádání společného jmění manželů připadne odsouzenému manželovi. Aby mohl být výrok o propadnutí majetku realizován, je zapotřebí, aby došlo k vypořádání společného jmění manželů. Při vypořádání v tomto případě jedná za odsouzeného manžela Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, neboť majetek, jež má propadnout, připadá státu. Postup při vypořádání je takový, že Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových se nejdříve pokusí uzavřít s druhým manželem, na kterého se nevztahuje rozhodnutí o propadnutí majetku, dohodu o vypořádání společného jmění manželů a pokud se dohodu nepodaří uzavřít, podá k soudu návrh na vypořádání (Novotný, Oto, Tomáš Gřivna, Pavel Šámal a Rudolf Vokoun. Trestní právo hmotné. Praha: Wolters Clower ČR, 2012. s. 405.).
Jako zjevně neopodstatněnou je možné shledat námitku obviněného P. K., pokud namítá, že trest propadnutí části majetku mu byl uložen v rozporu s § 66 odst. 3 tr. zákoníku. Tento druh trestu je možné uložit (vzhledem k okolnostem spáchaného trestného činu a k poměrům pachatele) mimo jiné za zvlášť závažný zločin, jímž pachatel pro sebe nebo pro jiného získal nebo se snažil získat majetkový prospěch. Obviněný P. K. byl uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle ustanovení § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, kdy společným jednáním více osob byla způsobena České republice škoda převyšující částku 35.000.000 Kč. Nejvyšší soud se shoduje s názorem obsaženým ve vyjádření státní zástupkyně, že právě taková trestná činnost má být postihována propadnutím majetku (jeho části), jak předpokládá § 39 odst. 7 tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 9. 2020, přičemž nebylo zjištěno, že by uložení tohoto trestu bránily osobní, rodinné, majetkové a jiné poměry tohoto obviněného. K uložení tohoto trestu rovněž není podmínkou skutečnost, aby byl majetek, který je předmětem trestu propadnutí majetku, získán trestnou činností, nýbrž se musí jednat o majetek obviněného. Uložení trestu propadnutí části majetku je v daném případě u obviněného P. K. zcela adekvátní, kdy ve smyslu již výše uvedených hledisek nejsou namístě úvahy o nepřiměřenosti uloženého trestu.
