Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 994/2020, ze dne 30. 9. 2020:
Zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku vyžaduje z hlediska subjektivní stránky úmyslnou formu zavinění podle § 15 tr. zákoníku, kdy se však nevyžaduje úmysl přímý [§ 15 odst. 1 písm. a)], postačí i úmysl nepřímý [§ 15 odst. 1 písm. b)]. K naplnění subjektivní stránky trestného činu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku nestačí, že pachatel jednal úmyslně, nýbrž musí být prokázáno, že jeho úmysl ve smyslu § 15 směřoval ke způsobení následku těžké újmy na zdraví (srov. přiměřeně R 22/1968-I.). Z hlediska úmyslu způsobit těžkou újmu na zdraví stačí zjištění, že pachatel věděl, že svým jednáním může způsobit tento těžší následek, a byl s tím srozuměn (úmysl eventuální). Na takové srozumění lze usuzovat, pokud jde o důkazní stránku zejména z povahy použité zbraně, z intenzity útoku, ze způsobu jeho provedení (zejména z toho, proti které části těla útok směřoval) a z pohnutky činu (srov. R II/1965). Dále je třeba hodnotit okolnosti, za kterých se útok stal, jakým způsobem bylo útočeno a jaké nebezpečí pro napadeného z útoku hrozilo (srov. R 16/1964). V souvislosti se spácháním zločinu těžkého ublížení na zdraví s následkem smrti podle § 145 odst. 3 tr. zákoníku je třeba říci, že tento následek musí být způsoben pouze z nedbalosti [§ 17 písm. a)], neboť jinak by bylo třeba posoudit skutek jako trestný čin vraždy podle § 140 tr. zákoníku.
Byť obviněný popírá, že byl srozuměn s tím, že svým jednáním (třemi údery střední intenzity) může způsobit těžkou újmu na zdraví poškozeného, tak nelze skutečně opomenout, že obviněný bil opakovaně poškozeného pěstí do hlavy, a to za situace, kdy se poškozený těmto útokům nijak nebránil, neboť již na počátku útoku ležel bezvládně na zemi. Skutečnost, že poškozený ležel na zemi a v důsledku opilosti ztratil schopnost reagovat na útoky obviněného je v posuzovaném případě rozhodná, když také nelze pominout, že obviněný si byl této skutečnosti vědom. Jinak vyjádřeno, obviněný útočil na poškozeného za situace, kdy tento se nijak nebránil a ani toho nebyl reálně schopen. V důsledku jednání obviněného hlava poškozeného opakovaně narážela na dlažební kostky, tedy na velmi tvrdou podložku a došlo tak k sekundárním úderům do hlavy poškozeného, které nebyl schopen poškozený nijak vzhledem k pozici, ve které se nacházel a svojí podnapilosti nějak zmírnit. Tohoto stavu poškozeného si obviněný musel být vědom, neboť tuto skutečnost měl možnost vizuálně pozorovat, když navíc mu podnapilost poškozeného byla známa, když spolu strávili poměrně dlouhou dobu v restauraci. O minimálně nepřímém úmyslu způsobit poškozenému těžkou újmu na zdraví svědčí i to, že obviněný vedl své útoky opakovaně, výhradně na hlavu poškozeného, je část lidského těla, která je velmi zranitelná, neboť se zde nachází životně důležitý orgán – mozek, jehož poškození má zpravidla fatální následky. Lze skutečně připustit, že ne každý útok na hlavu člověka je způsobilý způsobit vážné poranění mozku či jinou vážnou újmu na zdraví jako např. rozlámání obličejových kostí či lebečních kostí, a tedy těžkou újmu na zdraví poškozeného, když je ovšem třeba také přihlédnout ke způsobu vedení útoku. Zde je nezbytné zdůraznit, jak již bylo naznačeno, že obviněný poškozeného udeřil do hlavy pěstí opakovaně, působením střední intenzity (nikoliv údery malé až střední intenzity jak uvádí dovolatel-viz vyjádření znalce a výpovědi svědkyň) a za situace, kdy poškozený nebyl reálně schopen obrany, když o razanci útoku svědčí i skutečnost, že hlava poškozeného „klinkala“ o dlažební kostky, což musel při svém jednání pozorovat i obviněný a přesto svého jednání zanechal až poté, co na něho začala křičet svědkyně K. Z těchto skutečností lze podle zásad logického myšlení usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákoníkem, a proto lze uzavřít, že v daném případě lze srozumění obviněného s těžkou újmou na zdraví poškozeného dovodit ze způsobu vedení útoku (opakované údery pěstí), intenzity útoku (střední), z míst zásahu na těle (oblast hlavy) a z okolností na straně poškozeného (bezbranně ležel na zemi, přičemž jeho hlava spočívala na tvrdém podkladu – dlažební kostky). Obviněný tak na základě uvedených skutečností musel být srozuměn s tím, že svým jednáním může poškozenému způsobit těžkou újmu na zdraví, když jednal shora popsaným způsobem. V jednání obviněného lze proto shledat nejméně nepřímý úmysl ke způsobení těžké újmy na zdraví ve smyslu § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, když ve vztahu ke smrtelnému následku šlo zjevně o nedbalostní zavinění.
