Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 1007/2020, ze dne 30. 9. 2020:
Trestní řád nepřiznává obviněné právo na seznámení se s veškerými záznamy telekomunikačního provozu v neomezeném rozsahu a nezájmové hovory nelze považovat za důkaz. Jak již konstatoval mimo jiné i Ústavní soud ve svém rozhodnutí ze dne 14. 4. 2020, sp. zn. I. ÚS 2606/18, obviněná nemá dokonce ani právo navrhovat přehrání konkrétních nezájmových hovorů, pokud neodůvodní, jaké konkrétní skutečnosti mají být tímto postupem zjištěny a prokázány. Za nedostatečné přitom Ústavní soud shledal také odůvodnění takového návrhu obecným tvrzením, že zájmové hovory byly vytrženy z kontextu, který by mohl být nezájmovými hovory doplněn. Obviněná však v průběhu přehrávání hovorů nevznesla žádný náležitě odůvodněný návrh na přehrání dalších konkrétních hovorů, z nějž by vyplývalo, jaké údaje mají tyto hovory obsahovat, a tedy zda mohou nějakým způsobem doplnit či ovlivnit důkazní stav v dané věci. Nejvyšší soud tedy po přezkoumání spisového materiálu v návaznosti na námitku obviněné neshledal žádného zásahu do jejího práva na spravedlivý proces.
