Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 810/2020, ze dne 23. 9. 2020:
V projednávané věci jednání obviněného naplnilo všechny obligatorní znaky zvlášť závažného zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 trestního zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku (bod I.) a zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku (bod II.). Samotný způsob provedení činu za použití nože i úmyslná forma zavinění zjevně vylučují úvahu o tom, že by posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídal běžně se vyskytujícím trestným činům daných skutkových podstat, a že by tak nedosahoval požadovaného stupně společenské škodlivosti. I méně intenzivní způsob provedení zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 trestního zákoníku je přitom natolik společensky škodlivým činem, že je třeba na tento čin použít prostředky trestního práva (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2018, sp. zn. 4 Tdo 325/2018). Rozhodně nelze přehlédnout, že se jednalo o čin více pachatelů jednajících ve vzájemné shodě, čin zahrnoval více donucujících jednání ve vztahu k poškozeným, kteří tak byli donuceni k celé sérii různých jednání. Mimotrestní způsob řešení by proto neskýtal dostatečnou ochranu před škodlivým jednáním obviněného jak samotným poškozeným, tak zejména společnosti jako celku.
