Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 829/2020, ze dne 30. 9. 2020:
Obviněný dále v obecné poloze namítá, že svědci byli osobami drogově závislými, kteří případně dané látky měli užít několik hodin nebo bezprostředně před svým výslechem policejním orgánem či soudem, popř. při svém výslechu prožívali silné abstinenční příznaky. Těmito otázkami se ve vztahu k hodnocení výpovědí svědků zabýval již odvolací soud, který poukázal na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, podle níž skutečnost, že svědek byl uživatelem návykových látek, nečiní jeho svědectví a priori nevěrohodným (viz body 38. a 55. jeho rozsudku; srov. také v obecné poloze usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2018, sp. zn. 11 Tdo 1406/2017, bod 24., či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017).
