Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 977/2020, ze dne 27. 10. 2020:
Jde-li o souhrnný trest ve smyslu § 43 odst. 2 tr. zákoníku, takový lze uložit v případě vícečinného souběhu trestných činů. Ten je dán z časového hlediska tehdy, jestliže v mezidobí mezi okamžikem spáchání prvního z nich a okamžikem spáchání posledního z nich nedošlo k vyhlášení odsuzujícího rozsudku za nějaký jiný trestný čin téhož pachatele (bez ohledu na to, zda se odsuzující rozsudek týkal některého z těchto sbíhajících se trestných činů nebo jiného trestného činu spáchaného ještě dříve, který je mimo okruh zkoumaných trestných činů), a to takového rozsudku, který byl jako první odsuzující rozsudek v trestním stíhání pro onen trestný čin vyhlášen a pak nabyl právní moci, přičemž k němu lze dosud přihlížet. Platí současně, že spáchal-li obviněný po vyhlášení odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně nový trestný čin, o souběh nejde. Podstatné přitom je, že jestliže jeden ze dvou posuzovaných trestných činů téhož pachatele má charakter trestného činu trvajícího a protiprávní stav založený tímto trvajícím trestným činem přetrvával i po uvedeném okamžiku vyhlášení rozsudku (a trvající trestný čin tedy ještě nebyl dokončen) nemůže jít o souběh těchto dvou trestných činů (viz PÚRY, F. In: ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 585.).