Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 1130/2020, ze dne 11. 11. 2020:
Podle § 11 odst. 1 písm. l) tr. ř. trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, je-li trestní stíhání podmíněno souhlasem poškozeného a souhlas nebyl dán nebo byl vzat zpět. Podle § 163 odst. 1 tr. ř. trestní stíhání mimo jiné i pro trestný čin zpronevěry podle § 206 tr. zákoníku proti tomu, kdo je ve vztahu k poškozenému osobou, vůči níž by měl poškozený jako svědek právo odepřít výpověď (§ 100 odst. 2 tr. ř.), lze zahájit a v již zahájeném trestním stíhání pokračovat pouze se souhlasem poškozeného. Ustanovení § 163 tr. ř. představuje průlom do zásady legality a oficiality, poněvadž u vyjmenovaných trestných činů řeší konflikt veřejného zájmu na trestním stíhání a zájmu poškozeného, který má blízký vztah k obviněnému, ve prospěch poškozeného, který může být v důsledku potrestání pachatele nepřímo také postižen. Má-li být trestní stíhání podmíněno souhlasem poškozeného, musí jít jednak o některý z trestných činů vyjmenovaných v § 163 tr. ř., mezi něž trestný čin zpronevěry podle § 206 tr. zákoníku náleží, jednak obviněný musí být k poškozenému v poměru uvedeném v § 163 tr. ř., tedy musí být ve vztahu k poškozenému osobou, vůči níž by měl poškozený jako svědek právo odepřít výpověď (§ 100 odst. 2 tr. ř.). Ustanovení § 163a odst. 1 tr. ř. pod písmeny a) až d) však vymezuje situace, kdy souhlasu poškozeného s trestním stíháním pro některý z trestných činů uvedených v § 163 odst. 1 tr. ř. není třeba. Podle § 163a odst. 1 písm. b) tr. ř. souhlasu poškozeného s trestním stíháním pro některý z trestných činů uvedených v § 163 odst. 1 tr. ř. není třeba, pokud poškozený není schopen dát souhlas pro duševní chorobu nebo poruchu, pro kterou byla jeho svéprávnost omezena. Důvodem, pro který není třeba souhlasu poškozeného s trestním stíháním, je podle citovaného ustanovení rozhodnutí soudu o omezení způsobilosti poškozeného k právním úkonům, nikoliv pouze duševní choroba nebo porucha, kterou poškozený trpí. Nelze proto dovozovat, že by poškozený v některých případech trestných činů vyjmenovaných v § 163 odst. 1 tr. ř. souhlas k trestnímu stíhání dát mohl či nemohl, popř. že by ho za něj dal jeho opatrovník, či ho odmítl dát a jeho úkon by byl schválen soudem (ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. § 157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 2124).
