Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 867/2020, ze dne 4. 11. 2020:
Obviněný namítl, že nalézací soud nedoplnil popis skutku tak, jak mu uložil Nejvyšší soud ve svém zrušujícím usnesení. Současný popis včetně části doplněné považuje za vágní, kdy podle něj chybí vyjádření příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a PSP poškozené. Za příliš obecný pak považuje i výčet omezení poškozené v jejím obvyklém způsobu života.
V reakci na tuto námitku je třeba zmínit, že ve výrokové části rozsudku by skutek měl být vyjádřen v koncentrované podobě a pokud možno stručně, neboť jeho rozvedení je možné v jeho odůvodnění. Současně je třeba uvést, že při jeho formulaci je třeba brát v úvahu to, že by měl vyjadřovat dostatečný podklad pro jeho hmotněprávní subsumpci a že by tudíž již v něm (a tím ve výrok rozsudku) měly být obsaženy všechny skutečnosti rozhodné pro naplnění skutkové podstaty trestného činu, který je v něm soudem shledán.
Na straně druhé nelze požadavek na popis skutku ve výrokové části démonizovat, neboť není na místě jej posuzovat zcela izolovaně. Rozsudek, obsahuje-li odůvodnění a v něm rozvedená a s výrokovou částí souladná skutková zjištění, totiž tvoří jeden celek. Z uvedeného plyne, že jsou-li skutková zjištění dostatečná pro právní posouzení skutku v rozsudku jako celku vyjádřena a není-li současně popis obsažený v tzv. skutkové větě zjevně nedostatečný, není odůvodněno zrušení takového rozsudku, a to zejména na podkladě mimořádného opravného prostředku.
