Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 1239/2020, ze dne 25. 11. 2020:
Nejvyšší soud tedy konstatuje, že podmíněné zastavení trestního stíhání podle § 307 tr. ř. je fakultativním způsobem vyřízení trestní věci. Je výlučně v kompetenci soudu prvního stupně, zda v konkrétním případě shledá, zda byly naplněny všechny zákonné předpoklady pro tento alternativní způsob vyřízení trestní věci. Soud nemusí rozhodnout o podmíněném zastavení trestního stíhání ani tehdy, pokud jsou splněny podmínky stanovené v § 307 odst. 1 tr. ř. Pokud soud nevyužije možnosti tohoto alternativního způsobu meritorního rozhodnutí, není možno tento závěr soudu jakkoliv zpochybňovat, neboť nevyužil-li soud možnosti, kterou mu zákon dává, neznamená to, že by tímto postupem porušil zákon.
Z uvedeného plyne, že posouzení, zda byly splněny předpoklady pro podmíněné zastavení trestního stíhání (příp. schválení narovnání podle § 309 tr. ř.), je v řízení před soudem prvního či druhého stupně výlučně v kompetenci rozhodujícího soudu a pokud ten takový fakultativní postup nevyužije, není dovolací soud oprávněn v tomto směru jeho negativní závěry jakkoli přehodnocovat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. 3 Tdo 53/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 6 Tdo 734/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2015, sp. zn. 4 Tdo 1276/2015 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2016, sp. zn. 3 Tdo 1264/2016). Lze tedy uzavřít, že námitka obviněného, že soudy nepostupovaly podle § 307 a násl. tr. ř. a trestní stíhání podmíněně nezastavily, je námitkou striktně procesního charakteru a nelze ji právně relevantně podřadit nejen pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani pod jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř.
Nad rámec výše uvedeného lze uvést, že stran podmíněného zastavení trestního stíhání podle § 307 a násl. tr. ř. lze v dovolacím řízení brojit pouze proti pozitivnímu rozhodnutí soudu o podmíněném zastavení trestního stíhání, a to pro případ, že bylo učiněno, aniž byly splněny zákonné podmínky pro jeho vydání, a to prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. Ani tento dovolací důvod však není naplněn námitkou ohledně nevyužití tzv. odklonů soudem prvního stupně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2004, sp. zn. 11 Tdo 426/2004).
