Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 1175/2020, ze dne 19. 11. 2020:
K námitce směřující ke zpochybnění znaku „opětovně“, kterou lze označit sice za právně relevantní, avšak zjevně neopodstatněnou, je potřebné uvést, že pod pojmem „opětovně“ se rozumějí případy, kdy pachatel trestný čin těžkého ublížení na zdraví opakuje, přičemž není třeba, aby za takový čin byl již pravomocně odsouzen. Pod pojem „opětovně“ patří i případy, kdy pachatel byl již v minulosti za takový čin pravomocně odsouzen nebo i potrestán. Pod tento pojem lze zařadit i případy, kdy pachatel byl již pro takový čin odsouzen, avšak hledí se na něho jakoby odsouzen nebyl (viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. I. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 1367 s.). Blíže také například rozhodnutí Nejvyšší soudu, sp. zn. 6 Tdo 84/2011: „K naplnění zákonného znaku spočívajícího v tom, že pachatel spáchal čin „opětovně“, postačí jakýkoliv případ opakování téhož trestného činu týmž pachatelem, přičemž není významné, zda se jednalo jen o pokus či přípravu trestného činu. Nevyžaduje se, aby pachatel byl za takový čin již dříve pravomocně odsouzen či potrestán, a není významné, zda ohledně takového odsouzení již platí fikce, že se na pachatele hledí, jako by odsouzen nebyl. Rozhodná není ani délka doby, která uplynula od spáchání dřívějšího takového činu, případně délka doby, jež uplynula od předchozího odsouzení za něj. Proto při posuzování otázky, zda pachatel naplnil znak kvalifikované skutkové podstaty přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, tedy že spáchal takový čin opětovně, není důležitá okolnost, že od spáchání dřívějšího trestného činu výtržnictví uplynula značně dlouhá doba. K takové okolnosti je však třeba přihlížet při stanovení druhu a výměry trestu.“ Vedle shora uvedeného lze ve shodě se státním zástupcem odkázat rovněž na rozhodnutí č. 58/2011, či 6-I/2015 Sb. rozh. tr., které mj. konstatuje, že „k naplnění znaku spočívajícího v tom, že pachatel trestný čin uvedený v odstavci 1 § 145 nebo § 358 tr. zákoníku spáchal opětovně ve smyslu § 145 odst. 2 písm. g) a § 358 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, postačí jakýkoliv případ opakování téhož trestného činu. Není třeba, aby byl za takový čin pravomocně odsouzen, a není významné, zda se ohledně takového odsouzení na pachatele hledí, jako by odsouzen nebyl (srov. č. 58/2011 Sb. rozh. tr.). Proto i v případě amnestie, jíž byl prominut trest s účinkem, že se na odsouzeného hledí, jako by odsouzen nebyl, tato okolnost nebrání naplnění uvedeného kvalifikačního znaku, protože i přes fikci neodsouzení stále platí, že pachatel trestný čin, pro který byl původně odsouzen, spáchal“.
