Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 360/2020, ze dne 2. 3. 2021:
V nyní posuzované věci byl obviněný MUDr. D. R. napadeným rozsudkem odvolacího soudu uznán vinným zločinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), c), odst. 4 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku spáchaným v jednočinném souběhu se zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Trestní sazby u těchto trestných činů činí tři až deset let (§ 256 odst. 4 tr. zákoníku), resp. pět až deset let (§ 260 odst. 5 tr. zákoníku). Pachatel trestného činu přijetí úplatku podle § 331 odst. 4 tr. zákoníku, jímž byl obviněný MUDr. D. R. uznán vinným soudem prvního stupně, je ohrožen sazbou pět až dvanáct let. Z tohoto porovnání je patrné, že byť byl jmenovaný obviněný uznán vinným dvěma trestnými činy spáchanými v jednočinném souběhu, byl ohrožen nižší trestní sazbou než v případě právní kvalifikace použité soudem prvního stupně, tedy posouzením jeho jednání jako pokračujícího trestného činu přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea 1, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. To zřetelně implikuje závěr, že byl uznán vinným méně závažnou trestnou činností. Nadto je možno opětovně poznamenat, že byl odvolacím soudem uznán vinným ze spáchání jen jednoho dílčího skutku [bod 2) skutkové věty výroku o vině], který byl kvalifikován „pouze“ jako pokus trestných činů podle § 256 a § 260 tr. zákoníku, na rozdíl od právního posouzení jako dokonaného trestného činu podle § 331 tr. zákoníku. Pro další dílčí útoky byl odvolacím soudem zproštěn obžaloby.
