Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 1268/2020, ze dne 16. 12. 2020:
Odmítnout je třeba také výhrady o použitelnosti kamerového záznamu pořízeného řidičem J. P. Ve smyslu § 89 odst. 2 trestního řádu není vyloučeno, při splnění dalších kritérií, aby byl v trestním řízení jako důkaz použit i takovýto záznam kamerového systému, a to i bez souhlasu osob, které jsou na tomto záznamu zachyceny (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 7 Tdo 476/2017). Monitorování veřejného místa v podobě dopravní situace kamerou spadá pod ochranu poskytovanou čl. 10 Listiny a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Podle usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 2. 2010, sp. zn. IV. ÚS 2425/09, je obecně „pro účely hodnocení, zda došlo k nedovolenému zásahu do soukromí ze strany orgánů veřejné moci, nutno zkoumat, zda byla zaznamenána soukromá záležitost či veřejná událost a zda byl získaný materiál určen pro omezené použití či měl být dostupný široké veřejnosti (srov. odst. 58 rozsudku Evropského soudu pro lidská práva P. G. a J. H. proti Spojenému království ze dne 25. 9. 2001, č. 44787/98, dostupný na http://echr.coe.int). Běžné použití bezpečnostních kamer samo o sobě, ať na ulici nebo v prostorách jako nákupní centrum nebo policejní stanice, kde slouží legitimnímu a předvídatelnému účelu, není problematické z pohledu článku 8 odst. 1 Úmluvy (srov. odst. 40 rozsudku Perry proti Spojenému království ze dne 17. 7. 2003, č. 63737/00)“.
Uvedené závěry jsou plně aplikovatelné na nyní posuzovanou věc, neboť kamerový záznam J. P. byl pořízen na místě veřejném, v silničním provozu, sledoval legitimní cíl, tj. ochranu majetku dotyčného a odhalení pachatele trestného činu. Pořízený záznam byl následně využit pouze pro nezbytně nutný účel, a to prokázání viny obviněného v trestním řízení, a nebyl nijak zneužit, např. veřejným zpřístupněním záznamu, znevažováním obviněného ve sdělovacích prostředcích, apod. Nedošlo proto k neakceptovatelnému zásahu do osobní integrity obviněného nad rámec zákonné ochrany společenských zájmů. Lze tedy uzavřít, že předmětný kamerový záznam nenaplňuje znaky porušení ústavně zaručeného práva obviněného na ochranu soukromí a uvedený důkaz bylo možné použít v trestním řízení vedeném proti obviněnému.
