Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 1348/2020, ze dne 6. 1. 2021:
Obviněný J. K. byl uznán vinným ze spáchání přečinu vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že:
„v Domažlicích dne 31. 5. 2016 okolo 6.45 hod. v XY ulici, na parkovišti před domem č. p. XY, přistoupil k M. J., nar. XY, která v tu dobu klečela na sedačce řidiče ve svém zde zaparkovaném osobním motorovém vozidle tov. zn. Peugeot 307, RZ XY, a v okamžiku, kdy z vozidla vylezla a stála před otevřenými dveřmi, uhodil ji pěstí do temenní části hlavy, současně ji chytil zezadu za krk, křičel na ní „ty kurvo, ty děvko, kvůli tobě jsem dostal pět let“ a současně ji tlačil do vnitřku vozidla se slovy „nasedni, sedej do toho auta“, ještě jednou ji pěstí uhodil do temenní části hlavy, poškozená se tomuto jednání bránila, následně se obviněnému vysmekla a utekla ke vchodu do svého bydliště, při tom opakovaně křičela o pomoc, načež obviněný z místa odjel, kdy v důsledku jednání obviněného poškozená utrpěla zranění levého okraje jazyka po kousnutí, kontusi krajiny v zátylku a lehčí distorsi C páteře.“
Nejvyšší soud ovšem konstatuje, že po zhodnocení všech podstatných skutečností lze dospět k závěru, že se skutkového děje popsaného ve výroku rozsudku nalézacího soudu dopustil. Obviněný vůči poškozené užil nejprve vulgarit, neboť se domníval a ostatně je i stále přesvědčen, že jeho předešlé odsouzení je nespravedlivé, nesprávné a může za něj svoji nepravdivou výpovědí právě poškozená M. J. Chtěl ji konfrontovat s tím, že může za to, že následně spáchá sebevraždu, a aby věděla, že za ni může. Obviněný však i násilím, tj. tlačením do krku po poškozené požadoval, aby nastoupila do jejího vozidla a současně ji i k tomu výslovně vyzýval. Násilím tedy poškozenou nutil, aby něco konala. Tím naplnil skutkovou podstatu trestného činu vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku. Jelikož obviněný chtěl tímto svým jednáním porušit zájem chráněný trestním zákoníkem, tj. porušit zájem na ochraně svobody rozhodování člověka, jednal v úmyslu přímém podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Nejvyšší soud tedy stejně tak jako soudy prvního a druhého stupně dospěl k závěru, že jak objektivní, tak i subjektivní stránka žalovaného přečinu vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku je dána.
