Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 764/2020, ze dne 9. 12. 2020:
Možnostmi využití doktríny plodů z otráveného stromu (mající původ v roce 1920 v rozhodnutí Nejvyššího soudu USA ve věci Silverthorne Lumber Co proti USA) se již v minulosti zabýval i Ústavní soud. Ani rigorózní interpretace této doktríny nevede podle Ústavního soudu k závěru, že jakékoli pochybení při opatřování důkazu automaticky způsobuje nepoužitelnost důkazu. Vždy je třeba mj. konkrétně posuzovat, jak intenzivní bylo dané pochybení a zda vůbec bylo způsobilé chování dotčené osoby a proces provádění důkazu ovlivnit. Stejně tak nelze na základě této doktríny učinit závěr, že výskyt nezákonného důkazu způsobuje nepoužitelnost všech důkazů, opatřených v daném řízení. Nepoužitelnost se může týkat toliko těch důkazů, jež jsou od nezákonného důkazu kauzálně odvozeny (obdobně viz nález ze dne 21. 5. 2014, sp. zn. III. ÚS 761/14, nález ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. III. ÚS 587/14, usnesení ze dne 15. 10. 2013, sp. zn. IV. ÚS 2058/13, usnesení ze dne 19. 7. 2012, sp. zn. III. ÚS 3318/09, nález ze dne 8. 3. 2012, sp. zn. III. ÚS 2260/10).
Doktrína „plodů z otráveného stromu“ pochází z prostředí common law a je konkrétním projevem „Exclusionary Rule“, což je pravidlo striktně formálně vylučující použití určitých důkazů, získaných státními orgány nezákonným způsobem (nezákonné omezení osobní svobody a svobody na ochranu soukromí, porušení zákazu sebeobvinění – viz Čtvrtý dodatek Ústavy Spojených států). Pokud je v průběhu takto provedených úkonů opatřen důkaz pro trestní řízení, je považován za vyloučený z dokazování. Soudní praxe už ale vytvořila výjimku z původně striktního pravidla, pokud úkon byl proveden v dobré víře v jeho zákonnost (úkon byl shledán nezákonným až poté, co byl v dobré víře proveden). S ohledem na adversární povahu common law trestního řízení nejsou jednoznačně řešeny případy použití takového důkazu ve prospěch osoby, proti níž se řízení vede, když důkazy opatřené ilegálně touto osobou přípustné zpravidla jsou. Potíže vyvolává též rozvoj komunikačních technologií (např. tzv. elektronický dozor). Kontinentální trestní řízení oproti tomu vychází z formálně-materiální povahy důkazu a zpravidla jen takové vady úkonu, které porušují právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 Úmluvy) vedou k neúčinnosti nebo nepřípustnosti důkazu. Zásada volného hodnocení důkazů (§ 2 odst. 6 tr. ř.) orgánům činným v trestním řízení ukládá, aby důkazy byly hodnoceny jak ve vzájemné souvislosti tak jednotlivě, a umožňuje tedy, aby bylo k vadám řízení přistupováno diferencovaně/materiálně (viz nález Ústavního soudu ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. I. ÚS 1677/13).
Také Nejvyšší soud se k možnosti použití doktríny plodů z otráveného stromu ve své judikatuře (s připomenutím judikatury Ústavního soudu) v minulosti opakovaně vyjádřil v tom smyslu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 11 Tdo 122/2015, rozsudek téhož soudu ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 6 Tz 3/2017), že česká trestní teorie ani praxe doposud nepřevzala angloamerickou doktrínu plodů z otráveného stromu (srov. např. ŠÁMAL, P., MUSIL, J., KUCHTA, J. a kol. Trestní právo procesní. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 372; NETT, A. Plody z otráveného stromu. Brno: Masarykova univerzita, 1997, str. 44–45; příslušní autoři sice s odmítáním této doktríny polemizují, zároveň však jednoznačně konstatují, že česká trestní teorie ani praxe tuto doktrínu nepřevzala). Nelze ovšem vyloučit, že v některých případech se může na základě „kontinentálního“ formálně-materiálního přístupu k hodnocení zákonnosti důkazů dojít ke stejným závěrům jako na podkladě této angloamerické doktríny. Podstatné nicméně je přistupovat k hodnocení zákonnosti důkazů vždy diferencovaně s ohledem na konkrétní povahu a závažnost vady nastalé v procesu dokazování a nečinit paušální závěry, že celý důkaz získaný nebo odvozený z procesně nepřípustně provedeného úkonu je „otrávený“ [srov. též DRAŠTÍK, A., FENYK, J. a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl (§ 1 až 179h). Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2017, str. 804, 877, 878, 1196].
