Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 1265/2020, ze dne 17. 12. 2021:
Námitkou procesní povahy je dále jeho námitka, že v jeho trestní věci bylo již jednou rozhodnuto, a to usnesením Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 1. 9. 2017, sp. zn. 1 KZV 38/2017, kterým bylo trestní stíhání obviněného z důvodu jeho nepříčetnosti zastaveno, a že z toho důvodu byla dána překážka věci rozsouzené ve smyslu § 11 odst. 1 písm. h) tr. ř. V případě této námitky je nutno upozornit, že obviněný zjevně přehlédl dovětek posledně citovaného ustanovení, který vylučuje nepřípustnost trestního stíhání tehdy, jestliže rozhodnutí o zastavení trestního stíhání bylo v předepsaném řízení zrušeno. Jinými slovy, stejnou osobu je možno stíhat znovu pro týž skutek, jestliže původní rozhodnutí bylo zrušeno v předepsaném řízení, přičemž předepsaným řízením je zde míněno především řízení o stížnosti pro porušení zákona, řízení o dovolání a obnova řízení (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád I. § 1 – 156. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 205). Existovala-li tedy v nyní projednávané věci překážka vedení trestního stíhání v podobě dřívějšího usnesení o zastavení trestního stíhání pro týž skutek, tato překážka usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 8. 2019, sp. zn. 2 Nt 901/2019, kterým byla v neprospěch obviněného povolena obnova řízení a kterým bylo uvedené usnesení krajského státního zastupitelství o zastavení trestního stíhání zrušeno, odpadla.
