Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 1311/2020, ze dne 15. 12. 2020:
Z výše uvedených důvodu se proto nemůže dovolávat porušení zákona soudním exekutorem JUDr. P. Obviněný byl v pozici, kdy byl povinen snášet zásah do jeho domovní svobody ze zákonných důvodů. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že obviněný naplnil skutkovou podstatu trestného činu vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle § 326 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, když přítomným osobám, zejména vykonavatelce soudního exekutora a zasahujícím policistům vyhrožoval zastřelením z důvodu realizace exekuce. Pokud obviněný namítá, že se u jeho jednání neprokázal přímý úmysl, nelze s tímto jeho názorem souhlasit, když v dotčených osobách jeho jednání vzbudilo důvodnou obavu o jejich život. Zavinění bylo tedy prokázáno ve formě úmyslu přímého podle § 15 odst. l písm. a) tr. zákoníku, neboť se jednalo o záměrnou trestnou činnost, jíž chtěl oddalovat výkon exekuce exekutorským úřadem. Obviněnému bylo dobře známo, že jde o úřední osoby vykonávající svou pravomoc a přesto jim začal vyhrožovat tím, že pokud někdo do bytu vstoupí, tak ho zastřelí a poté zastřelí i sebe. Soudy proto po vyhodnocení provedených důkazů dospěly ke správnému závěru, že se dopustil jednání uvedeného ve výroku rozsudku nalézacího soudu a naplnil tak po subjektivní i objektivní stránce skutkovou podstatu přečinu vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle § 326 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Nejvyšší soud proto výše uvedené námitky obviněného považuje za zjevně neopodstatněné.
Obviněný dále namítá, že byl touto nezákonnou exekucí donucen jednat tak, jak jednal, a to v souladu s ustanoveními trestního zákoníku o krajní nouzi podle § 28 a nutné obraně podle § 29 tr. zákoníku, neboť odvracel útok na svá vlastnická práva a domovní svobodu. Kromě těchto ustanovení měl být dle obviněného aplikován i článek 23 Listiny základních práv a svobod o právu občanů na odpor.
Nejvyšší soud s odkazem na odůvodnění rozsudku nalézacího soudu konstatuje, že na základě všech provedených důkazů se obviněný nemůže dovolávat okolnosti vylučující protiprávnost činu, tj. ani nutné obrany ve smyslu § 29 tr. zákoníku, protože by se muselo jednat o čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, což v daném případě nebylo, neboť se jednalo o zákonný výkon exukuce. Také se nemůže dovolávat ani krajní nouze ve smyslu § 28 tr. zákoníku, protože by se muselo jednat o čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněného trestním zákonem, nejde o krajní nouzi, jestliže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak nebo způsobený následek je zřejmě stejně závažný nebo i závažnější než ten, který hrozil, nebo byl ten, komu nebezpečí hrozilo, povinen jej snášet, což je případ obviněného.
