Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 26/2021, ze dne 27. 1. 2021:
Jestliže obviněný spoluobviněné pro účely jejího jednání s bankou v záležitosti sjednání úvěru vystavil nepravdivé potvrzení o výši příjmu, tj. poskytl jí listinu nezbytnou k realizaci jejího záměru v podobě schválení žádosti o hypoteční úvěr, je zjevné, že jinému při sjednávání úvěrové smlouvy umožnil uvést nepravdivé údaje, tedy že ve vztahu k trestnému činu úvěrového podvodu jednal jako pomocník podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. O naplnění subjektivní stránky skutkové podstaty posuzovaného trestného činu není pochyb. Dovolací soud se ztotožnil se závěrem, že obviněný jednal v úmyslu přímém podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť jednak vědomě vystavil listinu obsahující nepravdivé údaje o pracovním poměru a vyplácené „mzdě“, jednak si byl vědom toho, že listina slouží bance (na jejímž předtisku se potvrzení nachází) k prokázání příjmů a trvání pracovního poměru „žadatele o úvěr“ (spoluobviněné). Neobstojí tak ani námitka obviněného, že nevěděl o dalších krocích spoluobviněné, když je ze samotné listiny zcela jednoznačně patrné, kterému subjektu a k jakému účelu slouží. Na jejím obsahu tedy záviselo kladné vyřízení žádosti o hypoteční úvěr a je tak i zjevné, že obviněný s uvedeným vědomím chtěl, aby nepravdivé údaje v této listině deklarované byly při sjednávání úvěrové smlouvy uvedeny a zohledněny, tudíž i chtěl, aby na základě zmíněné listiny bylo umožněno spáchání přečinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 tr. zákoníku. Odkázat lze též na přiléhavé hodnocení odvolacího soudu (str. 9, bod 19. jeho rozsudku), že obviněný jednal (jak již bylo výše uvedeno) zcela mimo svou kompetenci, když v inkriminované době potvrzením o výši pracovního příjmu stvrdil údajný čistý měsíční příjem spoluobviněné a její pracovní poměr, byť ke společnosti již neměl žádnou legitimní vazbu a o pravém stavu věci nepochybně věděl a snažil se jej později výše uváděnými kroky směrem ke sbírce listin obchodního rejstříku i příslušným státním institucím zlegalizovat. Tyto postupy jsou zřejmým projevem vědomí obviněného, že potvrdil skutečnosti nepravdivé i že jde o skutečnosti pro banku zcela zásadního charakteru pro schválení úvěru, kdy se banka ujišťuje nejen o měsíčních příjmech klienta, nýbrž i o pevném a stabilním rámci jeho pracovního poměru, popř. jiného pracovněprávního vztahu, který skýtá potřebnou bonitu pro vyhovění žádosti o úvěr. Pokud se tedy přes uvedené vědomí obviněný svého jednání dopustil, svědčí to o jeho vůli čin spáchat, proto bylo jeho zavinění správně kvalifikováno jako úmysl přímý podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
