Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 1299/2020, ze dne 17. 12. 2020:
Pokud obviněný v tomto směru poukazuje na okolnost, že marihuanu vyráběl výhradně pro svou vlastní potřebu, neboť je jejím rekreačním konzumentem, je nutno uvést, že ustanovení § 283 odst. 1 tr. zákoníku v případě znaku „vyrobí“ nerozlišuje, zda jde o výrobu pro vlastní potřebu pachatele nebo pro jinou osobu, jinými slovy řečeno, neoprávněná výroba je trestná bez ohledu na to, kdo ji provádí a komu je určen její výsledný produkt (srov. stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, Tpjn 300/2014, publikované pod č. 1/2015 Sb. rozh. tr.): Skutečnost, že se pachatel dané trestné činnosti nedopustil za účelem další distribuce, resp. dosažení zisku, je možné zohlednit při posuzování povahy a závažnosti trestného činu. Jestliže v návaznosti na právě uvedené pak obviněný zdůrazňuje, že jeho jednání nemělo žádný škodlivý následek či dopad na nikoho jiného, resp. bylo prosto jakýchkoli vedlejších škodlivých jevů takové trestné činnosti, je zapotřebí připomenout, že předmětný trestný čin je, co do následku (jakožto obligatorního znaku objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu), trestným činem ohrožovacím, tj. k naplnění dané skutkové podstaty postačí „pouhé“ ohrožení chráněného zájmu, nikoli až jeho porušení (k tomu srov. marginální rubriku hlavy VII zvláštní části trestního zákoníku – „trestné činy obecně nebezpečné“, resp. dílu prvého téže hlavy – „trestné činy obecně ohrožující“): K zasažení objektu daného trestného činu, představovaného zájmem na ochraně společnosti a lidí proti možnému ohrožení, které vyplývá z nekontrolovaného nakládání s omamnými a psychotropními látkami (a to ohrožení nejen života a zdraví jejich konzumentů, ale rovněž života, zdraví, ale i majetku dalších osob, jakož i veřejného pořádku), v tomto případě zcela jednoznačně došlo.
