Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 1402/2020, ze dne 20. 1. 2021:
Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2009, sp. zn. 3 Tdo 1623/2008, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 32/2010, a vydaného v době platnosti zákona č. 140/1961 Sb., se podává, že pokud příslušník Policie ČR opatří pro své soukromé účely informace o konkrétních osobách či věcech, jde o takový výkon jeho pravomoci veřejného činitele (pozn. úřední osoby), který odporuje zákonu, přičemž za splnění ostatních podmínek lze takové jednání posoudit jako trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele (pozn. úřední osoby). Provedení neoprávněné lustrace, či jakékoli jiné zjišťování informací, z pozice příslušníka Policie ČR pro soukromé účely tedy bez dalšího skutkovou podstatu trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 tr. zákoníku nenaplňuje. Jednání policisty spočívající v neoprávněném získávání a předávání informací z neveřejných rejstříků o fyzických osobách samo o sobě nestačí k vyvození jeho trestní odpovědnosti za přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. K naplnění objektivní stránky uvedeného přečinu je nezbytné, aby s ohledem na účel a charakter předmětných informací a způsob jejich použití, mohl tímto jednáním pachatel opatřit sobě nebo jiné osobě neoprávněný prospěch (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. 3 Tdo 546/2016). Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. 7 Tdo 516/2015, se podává, že „pokud byl účel informací opatřených neoprávněnou lustrací takové povahy, že z něho nemohli mít pachatel ani jiné osoby žádný prospěch, nelze uvažovat o naplnění zákonných znaků trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 tr. zákoníku; prospěch pachatele a jiných osob by totiž musel vyplývat ze způsobu použití předmětných informací, nikoli ze způsobu jejich získání, byť šlo o způsob protiprávní“. Celkově lze shrnout, že podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu musí být neoprávněný prospěch dovozován ze způsobu užití informací a nikoliv ze způsobu jejich opatření. Je tedy třeba vždy zkoumat, za jakým účelem a k jakému využití získané informace pachatel užije, tedy otázku pohnutky.
