Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 18/2021, ze dne 27. 1. 2021:
Je totiž třeba zmínit, že přivlastní-li si pachatel věc, o níž ví, že byla opuštěna, ztracena nebo zapomenuta, dopustil by se trestného činu zatajení věci podle § 219 tr. zákoníku (pro rozlišení trestných činů krádeže podle § 205 a zatajení věci podle § 219 tr. zákoníku srov. rozhodnutí č. 30/1992 Sb. rozh. tr.).
V posuzované věci jsou však uvedené právní úvahy pouze reakcí na nedůvodnou obhajobu obviněného, která nebyla výsledky provedeného dokazování prokázána, protože bylo zjištěno, že obviněný se zmocnil kola opřeného o zeď domu, na němž odjel, aniž by zjišťoval, zda někomu patří. Jen samotný fakt, že se nepodařilo v době, kdy byl čin spáchán, zjistit jeho vlastníka, nemůže vést k závěru, že jde v právním smyslu o věc opuštěnou nebo nalezenou. Uvedená skutková zjištění rovněž svědčí o tom, že ani z hlediska zavinění obviněného tyto skutečnosti nenasvědčují tomu, že se mohl domnívat, že jde o kolo, které nikomu nepatří, i když se touto okolností v rámci své obhajoby hájil s tvrzením, že kolo nebylo pojízdné a bylo v blízkosti popelnic. Ani tomu, že by kolo někdo odložil u popelnice a tím vyjádřil svou vůli je dále nevlastnit, nic nesvědčilo, protože obviněný naopak tvrdil, že kolo našel opřené o zeď, což uvedenou skutečnost vylučuje. Také bylo objasněno, že kolo nebylo nefunkční, jak uváděl obviněný, protože v době, kdy byl policejní hlídkou zastaven, na něm jel. Pneumatiky byly nafouknuty a kolo bylo způsobilé jízdy. Jeho hodnota byla stanovena na 1.000 Kč, což je sice částka nízká a svědčí o velkém opotřebení kola, neznamená však sama o sobě, že by kolo bylo zcela bezcenné, jak se snažil tvrdit obviněný.