Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 1394/2020, ze dne 12. 1. 2021:
Pokud dovolatel namítá nezákonně provedené důkazy, konkrétně provedení úředního záznamu na č. l. 93 bez jeho souhlasu podle § 211 odst. 6 tr. ř., je třeba konstatovat, že se jedná o procesní námitku, která není podřaditelná pod zvolený dovolací důvod. Přesto považuje Nejvyšší soud za vhodné uvést následující. Podle § 211 odst. 6 tr. ř. lze v hlavním líčení se souhlasem státního zástupce a obžalovaného číst i úřední záznamy o vysvětlení osob a o provedení dalších úkonů (§ 158 odst. 3 a 5). V dané věci však úřední záznam o vyhodnocení kamerového záznamu nepředstavoval úřední záznam o podaném vysvětlení osob, jednalo se o listinný důkaz, který se v rámci hlavního líčení provádí postupem podle § 213 tr. ř. Podle § 213 odst. 1 tr. ř. se posudky, zprávy státních a jiných orgánů a další listiny a jiné věcné důkazy při hlavním líčení předloží stranám k nahlédnutí, a pokud je to třeba, předloží se k nahlédnutí i svědkům a znalcům. Úřední záznam z vyhodnocení kamerového záznamu je listina vyhotovená policejním orgánem ve smyslu § 213 odst. 1 tr. ř. Za takové situace souhlas obviněného k provedení daného úředního záznamu proto nebyl třeba, neboť soud provedl tento důkaz postupem podle § 213 odst. 1 tr. ř., když tento stranám předložil k nahlédnutí (viz protokol o hlavním líčení konaném dne 16. 9. 2019 na č. l. 197) a obviněný se k tomuto listinnému důkazu měl možnost vyjádřit. Navíc je třeba opětovně zdůraznit, že tento listinný důkaz toliko jistým způsobem jen dokresluje celou věc, když osoby zachycené tímto kamerovým záznamem nelze jednoznačně identifikovat a ani soudy nižších stupňů netvrdí, že se jednalo o obviněné.
