Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 33/2021, ze dne 27. 1. 2021:
Přečinu poškození cizích práv podle § 181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jinému způsobí vážnou újmu na právech tím, že uvede někoho v omyl.
Objektem tohoto trestného činu jsou jiná než majetková práva jednotlivce v oblasti vztahů rodinných, pracovních, podnikatelských apod., ale i práva právnických osob (v podnikatelských i jiných vztazích), a také státu. K naplnění znaků tohoto trestného činu je nutné způsobení vážné újmy na právech a jednání, které má povahu podvodného jednání, tj. uvedení někoho v omyl nebo využití něčího omylu. Zda jde o vážnou újmu na právech, je nutno posoudit se zřetelem k okolnostem konkrétního případu, zejména s přihlédnutím k tomu, o jaké právo a v jaké oblasti společenských vztahů (rodinných, pracovních, podnikatelských, státních zájmů apod.) šlo, jaká byla intenzita újmy na zasaženém právu či právech a jaké následky to mělo pro poškozeného, zejména zda šlo o škodlivý následek na právech lehce nebo obtížně odstranitelný, popř. již zcela neodstranitelný a jaká byla intenzita takového následku, a pokud měla újma na právech určité trvání, i jak dlouho trvala.
Právy se zde rozumějí veškerá práva, která nemají majetkovou povahu, neboť ta požívají ochrany podle § 209 až § 212 tr. zákoníku o různých typech majetkových podvodů. Je tedy zřejmé, že odlišení skutkové podstaty podle § 181 odst. 1 tr. zákoníku a § 209 a násl. tr. zákoníku je závislé na tom, jaká práva byla podvodným jednáním porušena. Protože předmětem ochrany jsou zde jiná než majetková práva, je potřeba pro vymezení toho, o jaká práva se jedná, vycházet z opaku, tj. z vymezení, co jsou majetková práva, a proto je potřeba zmínit, že pojem majetkových práv není výslovně definován, avšak podle právní teorie jde o práva, která jsou spjata s majetkem.
Výše uvedeného přečinu se měl obviněný dopustit tím, že sjednal úvěrovou smlouvu na identitu svého syna, čímž uvedl poškozenou BNP Paribas Personal Finance v omyl, a způsobil vážnou újmu na právech poškozeného M. K. Z popisu skutku odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně však vůbec nevyplývá, jaká konkrétní újma na právech měla poškozenému M. K. vzniknout, a to přesto, že se jedná o jeden z obligatorních znaků skutkové podstaty trestného činu poškození cizích práv. Z podaného popisu skutku rozhodně nevyplývá, že by toto jeho jednání mohlo naplňovat znak vážné újmy na právech uvedený v § 181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jak shledal podle právní věty citovaného rozsudku a bez bližšího odůvodnění soud prvního stupně. Odvolací soud se v odůvodnění svého rozhodnutí (str. 4) se závěry soudu prvního stupně ztotožnil.
