Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 53/2021, ze dne 28. 1. 2021
Jak správně poukázal vrchní soud v bodě 28. odůvodnění svého rozsudku, ve věci řešené usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 744/2017, se jednalo o situaci, kdy dva obvinění na základě předchozí výslovné žádosti poškozené této prodali čtyři kusy tablety obsahující účinnou látku PMMA, načež poškozená minimálně jednu (ale spíše dvě) z tablet nedlouho po zakoupení požila, v důsledku čehož u ní došlo k intoxikaci organismu látkou PMMA a způsobení těžké újmy na zdraví. V trestní věci vedené pod sp. zn. 11 Tdo 744/2017 však bylo z hlediska dovození trestní odpovědnosti obviněných za způsobení těžké újmy na zdraví poškozené rozhodující, že zavinění nepokrývalo celou příčinnou souvislost mezi jednáním obviněných a těžším následkem, neboť ze skutkových zjištění vyplynulo, že obvinění poškozené předali jim dostupnou informaci, že má užít pouze polovinu tablety, přičemž tato informace byla pravděpodobně relevantní a dostačující. Obvinění navíc poškozené tablety předali, aniž by měli kontrolu nad tím, kterak s nimi naloží. Pokud by se tedy poškozená pokynem obviněných řídila, a nepožila by de facto čtyřnásobnou dávku oproti doporučované, ke vzniku těžšího následku by dle závěrů Nejvyššího soudu (prezentovaných v citovaném usnesení sp. zn. 11 Tdo 744/2017) nejspíš nedošlo, na což lze dle soudu usuzovat na základě výpovědi svědků, kteří předmětnou drogu také požili. Poškozená přitom byla v dané době dospělou plně svéprávnou osobou, přičemž ze skutkových okolností nevyplynulo žádné zjištění v tom smyslu, že by v době převzetí tablet byla její psychika již nějakou jinou látkou ovlivněna do té míry, aby obvinění měli a mohli mít pochybnost o tom, že je schopna se jejich pokynem řídit.
Naproti tomu v nyní posuzované věci ze skutkových okolností jasně vyplynulo, že ačkoli obviněný M. N. sám poškozené Z. Ch. (dříve S.) metamfetamin, který nebyl silnější, než je v takových případech obvyklé, neaplikoval, k jejímu užití ji nikterak nenutil, neurčil ji konkrétní množství látky, které si má sama vzít ani způsob její aplikace, přičemž mu bylo známo, že poškozená tuto látku užívá a má s ní zkušenosti, tzn. že není prvokonzumentkou, nelze pominout vyjádření samotného obviněného v tom smyslu, že poté, co si poškozená ze sáčku ležícího na stole před televizí sama odsypala určité množství jím opatřeného pervitinu, si sám říkal, jestli to dá, neboť se mu toho zdálo celkem dost, načež se jí ještě před požitím pervitinu zeptal, jestli to dá, na což mu odvětila, že ano, v pohodě, že byl její táta vařič. Již z tohoto vyjádření obviněného je tak zřejmá jeho jednoznačná obava z celkového množství pervitinu, které si poškozená za jeho bezprostřední přítomnosti sama připravila (resp. z jeho užití v jedné dávce), neboť dané množství se mu jako osobě mající osobní zkušenosti s užíváním omamných látek, včetně pervitinu, zdálo celkem velké. Obviněný se i přes tyto své pochybnosti o tom, zda poškozená dané množství pervitinu zvládne, zcela spokojil s jejím kladným vyjádřením (ujištěním) s tím, že její otec byl tzv. vařič, byť s přihlédnutím ke všem okolnostem a svým poměrům (tedy při vynaložení nezbytné, u něho důvodně očekávatelné míry opatrnosti) měl a mohl způsobení těžšího následku v podobě těžké újmy na zdraví poškozené předpokládat ve smyslu § 16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. V tomto ohledu tak vrchní soud zcela správně dovodil, že byť obviněný nebyl se způsobením výše uvedeného těžšího následku uvedeného § 283 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku srozuměn, měl nejen povinnost, ale také možnost předvídat, že u poškozené může v důsledku aplikace metamfetaminu, který jí poskytl, nastat vážná porucha zdraví. Za tohoto stavu tak nelze závěrům odvolacího soudu, že ze všech zjištěných skutkových okolností obviněný měl a mohl tím spíše vědět, že může způsobit těžší následek předpokládaný v § 283 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, ničeho vytknout, neboť s přihlédnutím ke svým subjektivním poměrům a všem objektivně existujícím okolnostem činu měl nejen povinnost, ale současně i možnost daný škodlivý následek svého jednání v podobě poskytnutí pervitinu osobě poškozené Z. Ch. (dříve S.) předvídat, tedy být si ho vědom. Za dané situace je totiž trestní odpovědnost obviněného za způsobení (zavinění) těžšího následku z nevědomé nedbalosti ve smyslu § 16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku dána v důsledku nezachování povinné (potřebné) míry opatrnosti, a to i přesto, že si takového následku ve skutečnosti ani nebyl vědom ani ho nezamýšlel, nicméně jeho způsobení měl a mohl předvídat.
Jako zcela neopodstatněné je třeba odmítnout rovněž tvrzení obviněného v tom smyslu, že se závěry odvolacího soudu stran dovození odpovědnosti jeho osoby za způsobení těžšího následku uvedeného v § 283 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku opírají o odkaz na nepřiléhavou a překonanou judikaturu Nejvyššího soudu, neboť vrchním soudem citovaná usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 1060/2019, sp. zn. 4 Tdo 1357/2012 a sp. zn. 6 Tdo 1006/2012 řeší (na rozdíl od obviněným odkazovaného usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 744/2017) skutkově obdobné situace, ve kterých byla dovozena přímá příčinná souvislost mezi poskytnutím návykové látky jednotlivými obviněnými osobám poškozených a způsobením těžšího následku v podobě těžké újmy na zdraví, popř. smrti poškozených. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2012, sp. zn. 4 Tdo 1357/2012, si obviněný jako dlouholetý uživatel drog znalý drogového prostředí musel být vědom toho, že za určitých okolností může být každá dávka drogy pro uživatele smrtelná, tzn. že není pochyb o tom, že každý prodejce drog zcela vědomě riskuje, že jím prodaná droga může jinému člověku po aplikaci přivodit smrt. Mínění obviněného, že nemohl vědět, jaké účinky může předmětná droga (v tomto případě heroin) vyvolat na organismus poškozeného, je přitom z hlediska naplnění subjektivní stránky posuzovaného trestného činu (tj. zvlášť závažného zločinu podle § 283 odst. 1, 4 písm. a) tr. zákoníku) zcela bezpředmětná. V trestní věci řešené usnesením Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2019, sp. zn. 11 Tdo 1060/2019, pak bylo shledáno zavinění ve formě nevědomé nedbalosti ve smyslu § 16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku za situace, kdy obviněná poškozenému poskytla v nezjištěném množství látku Gama-butyrolakton (GBL), jíž poškozený perorálně požil, v důsledku čehož u něho došlo k srdeční a dechové nedostatečnosti při těžké otravě látkou GBL a následně i k jeho smrti.
Z judikatorních důvodů za zcela přiléhavé je přitom třeba označit vrchním soudem správně citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2012, sp. zn. 6 Tdo 1006/2012, jímž byla řešena situace velmi podobná nyní posuzovanému případu, přičemž k otázce zavinění ve vztahu k těžšímu následku (smrti poškozené) bylo Nejvyšším soudem zcela jasně zdůrazněno, že za situace, kdy obviněný sám byl konzumentem drog, s účinky pervitinu na lidský organismus by velice dobře seznámen a již několikrát byl přítomen velmi špatným stavům po aplikaci pervitinu, přičemž o něm bylo známo, že jím prodávaný pervitin je velice dobré kvality, je třeba existenci zavinění ve formě vědomé nedbalosti ve vztahu k těžšímu následku (ke smrti) spatřovat v tom, si poškozená aplikovala dávku pervitinu v jeho přítomnosti (nitrožilně). Tím, že v době, kdy u něho poškozená pobývala a aplikovala si pervitin nitrožilně, měl svoji dávku pervitinu (rozpuštěnou ve vodě) umístěnu na viditelném místě (na stole), umožnil tím poškozené přístup k další dávce drogy. Dle závěrů Nejvyššího soudu přitom bylo naprosto předvídatelné, že osoba, která je závislá na drogách, pokud jí obviněný umožní přístup k další dávce, tohoto využije, neboť sám dobře znal návyky a chování konzumentů drog. Jelikož tak byl v dané věci příčinný průběh mezi podáním drogy a následkem z hlediska obviněného předvídatelný, bylo třeba mu ve smyslu § 6 písm. a) tr. zákona [od 1. 1. 2010 ve smyslu § 16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku] přičítat zavinění k těžšímu následku.
