Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 80/2021, ze dne 17. 2. 2021:
Nezákonný postup nelze shledat ani v uložení trestu vyhoštění vedle podmíněně odloženého trestu odnětí svobody. V souladu s vyjádřením státní zástupkyně je potřeba připomenout, že trestní zákoník uložení těchto dvou trestů v žádném svém ustanovení nezakazuje. Rovněž právní teorie se k této možnosti nestaví odmítavě, pouze připouští, že nemusí jít o praktické řešení, není-li zde možnost předání výkonu podmíněného trestu odnětí svobody do ciziny (srov. ŠÁMAL, P. a kol., Trestní zákoník I., § 1 až § 139, Komentář II. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, str. 982–1009). V této trestní věci se ovšem o takovou situaci nejedná. Státní zástupkyně poukázala na Evropskou úmluvu o dohledu nad podmíněně odsouzenými a podmíněně propuštěnými pachateli, vyhlášenou pod č. 75/2002 Sb. m. s. (účinná od 11. 7. 2002), jejímiž smluvními stranami jsou jak Česká, tak i Slovenská republika, která upravuje právě podmínky dohledu (část II.) či výkonu trestu (část III.) v jiném smluvním státě a zakotvuje též vzájemnou výměnu informací za tímto účelem. Nadto Česká a Slovenská republika jsou státy velice si blízké, které byly po dlouhou dobu součástí společného státu a tedy i společného právního řádu. Justiční spolupráce mezi nimi je tudíž velmi úzká a nadstandardní od okamžiku osamostatnění obou zemí až do dnešních dní. Nelze tak očekávat, že by Česká republika vyhoštěním dovolatele ze svého území ztratila jakoukoliv možnost dohledu nad jeho chováním.
