Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 64/2021, ze dne 10. 2. 2021:
V obecné rovině je vhodné připomenout, že přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku se dopustí, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku větší škodu, tj. škodu dosahující částky nejméně 50 000 Kč (viz § 138 odst. 1 tr. zákoníku ve znění účinném do 30. 9. 2020, tedy ke dni rozhodování soudů nižších stupňů). Věc je pachateli svěřena, jestliže je mu odevzdána do faktické moci s tím, aby s ní nakládal určitým způsobem. K „přisvojení si cizí svěřené věci“ pak dojde tehdy, jestliže s ní pachatel naloží v rozporu s účelem svěření, a to způsobem, který maří jeho základní účel. Svěřenou věcí a tím i předmětem útoku u trestného činu zpronevěry mohou být i peníze předané oprávněnou osobou jiné osobě k další dispozici s nimi, ovšem pouze za předpokladu, že tímto způsobem současně nepřejdou do majetku této osoby, a nestanou se tak jejím příjmem. Pokud mezi osobami vznikne právní vztah vyplývající z uzavřené smlouvy a předaná finanční částka má povahu sjednané zálohy, je třeba vždy zkoumat, o jaký typ smlouvy se v konkrétním případě jedná (k tomu srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2002, sp. zn. 7 Tdo 928/2002, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2006 sp. zn. 3 Tdo 1449/2005). U smluv o dílo, které podle skutkových zjištění soudů uzavřel dovolatel s poškozeným, platí, že převezme-li zhotovitel na jeho podkladě zálohu na provedení díla, nemusí je vždy nutně použít právě k zhotovení objednané zakázky. Jestliže zálohu použije pro svoji potřebu, dílo nezhotoví a následně předem inkasované peněžní prostředky objednateli nevrátí, nelze ještě takové jednání bez dalšího považovat za zpronevěru. Za určitých, standardních okolností totiž zhotovitel nabývá k převzaté záloze vlastnické právo, může ji smísit s ostatními svými podnikatelskými příjmy, a nic mu tak nebrání v tom, aby ji použil k jinému účelu (k tomu srov. přiměřeně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2003 sp. zn. 5 Tdo 216/2003, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2004 sp. zn. 3 Tdo 425/2004). Nezbytným předpokladem pro závěr, že se převzatá záloha stala jeho podnikatelským příjmem (majetkem), je ovšem současné zjištění, že zhotovitel díla ji řádně zanesl do svého účetnictví (k tomu viz zejména odvolacím soudem zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2018, sp. zn. 4 Tdo 1178/2018, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2015, sp. zn. 6 Tdo 824/2015). Po subjektivní stránce se u základní skutkové podstaty podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku vyžaduje úmysl [přímý podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, nebo nepřímý podle § 15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku], který zpravidla vznikne až později, nikoli hned při svěření věci. Může však být už při svěření věci, jestliže svěření nebylo dosaženo vyvoláním nebo využitím omylu (srov. § 209 tr. zákoníku). Z hlediska kvalifikované skutkové podstaty podle § 206 odst. 3 tr. zákoníku postačí zavinění z nedbalosti [§ 16 ve spojení s § 17 písm. a) tr. zákoníku].
