Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 701/2020, ze dne 28. 1. 2021:
V návaznosti na právě uvedené závěry je třeba odmítnout jako zjevně neopodstatněnou i námitku obviněného M. F., že daný skutek měl být právně posouzen jako trestný čin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 tr. zákoníku, eventuálně jako trestný čin nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou a psychotropní látku podle § 285 tr. zákoníku. Jak správně upozornil státní zástupce ve svém vyjádření, právní kvalifikaci podle citovaných zákonných ustanovení vylučuje již skutkové zjištění učiněné soudy na podkladě provedených důkazů (srov. bod 25. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 26. odůvodnění rozsudku soudu odvolacího), že obviněnými vypěstované množství konopí nebylo určeno pro jejich vlastní potřebu, resp. že jeho většina byla určena k prodeji. Pojem „pro vlastní potřebu“ se totiž týká osoby, která sama neoprávněně předmětné látky užívá jako konzument, tedy důvodem jejich přechovávání, resp. pěstování je výhradně osobní spotřeba (konzumace) osoby, která je takto přechovává, resp. pěstuje, a nemohou být proto určeny pro kohokoli jiného (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2884).
