Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 1373/2020, ze dne 17. 2. 2021:
Pokud jde o obviněného E. D., uvažovaná změna právní kvalifikace byla citovaným ustanovením vyloučena. Tento obviněný byl napadeným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích uznán vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, na který trestní zákoník ve zvláštní části stanoví trest odnětí svobody až na dvě léta, zákaz činnosti nebo propadnutí věci. Na přečin podle § 208 odst. 1 tr. zákoníku stanoví trestní zákoník ve zvláštní části trest odnětí svobody až na dvě léta nebo peněžitý trest. Za přísněji trestný čin při stejné sazbě odnětí svobody je nutno považovat ten, u něhož trestní zákoník (v obecné i zvláštní části) nepřipouští alternativně jiný druh trestu jako trest samostatný. Některé tresty – včetně trestu peněžitého – se ovšem při tomto posuzování neuplatní, protože tyto druhy trestů lze uložit samostatně za kterýkoli trestný čin (§ 53 odst. 2 tr. zákoníku). Mezi takové tresty nepatří trest propadnutí věci ani trest zákazu činnosti. Z toho plyne, že z obou uvažovaných je přísněji trestný přečin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 208 odst. 1 tr. zákoníku.
