Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 76/2021, ze dne 17. 2. 2021:
Tato problematika je řešena např. v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 1476/2015 ze dne 30. 3. 2016 s tím, jestliže soud v trestním řízení dospěl k závěru, že pachatel přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 tr. zákoníku zavinil vznik protiprávního následku (resp. účinku) jen z padesáti procent, není zpravidla možné použít též odst. 2 citovaného ustanovení o porušení důležité povinnosti uložené mu podle zákona.
Nejvyšší soud konstatuje, že při svém rozhodování vycházel rovněž z usnesení velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. 15 Tdo 944/2015, v jehož právní větě je uvedeno, že „zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (tr. zákoník), neumožňuje obdobný postup, jaký přicházel v úvahu podle § 88 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. To ovšem neznamená, že u trestného činu usmrcení z nedbalosti podle § 143 tr. zákoníku, který měl být spáchán proto, že pachatel porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona, je vždy nutné vyjádřit tuto okolnost v právní kvalifikaci. K naplnění uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty podle § 143 odst. 2 tr. zákoníku je totiž nezbytné, aby porušení konkrétní povinnosti považované za důležitou bylo zásadní příčinou vzniku následku (účinku). V opačném případě (např. z důvodu významného spoluzavinění poškozeného) nelze naplnění uvedeného zákonného znaku dovodit“.
