Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 104/2021, ze dne 25. 2. 2021:
K rozhodnutím ve věci samé ve vztahu k ochranným opatřením, mezi něž náleží i zabezpečovací detence, patří toliko rozsudek či usnesení je ukládající a vztahuje se tedy toliko k pochybením vzniklým při rozhodování o jeho uložení, nikoli k vadám rozhodnutí o jeho dalším trvání či zamítnutí jeho přeměny, jak je v dovolání namítáno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2019, sp. zn. 4 Tdo 259/2019, publikované pod č. 34/2019 Sb. rozh. Tr.). V předmětné věci bylo rozhodováno toliko o dalším trvání zabezpečovací detence podle § 100 odst. 5 tr. zákoníku a o návrhu na jeho změnu na ochranné léčení v ústavní formě podle § 100 odst. 6 tr. zákoníku. Nebylo tedy vysloveno uložení ochranného opatření, ale předmětem bylo posuzování skutečnosti jiné a to dalšího trvání ochranného opatření a jeho změna. Pokud tedy stížnostní soud zamítl stížnost chovance podanou proti rozhodnutí prvostupňového soudu, čímž jej nadále ponechal ve výkonu zabezpečovací detence a současně zamítl jeho návrh na přeměnu tohoto ochranného opatření na ochranné opatření mírnější, není možné takové usnesení stížnostního soudu podřadit pod ustanovení § 265a odst. 2 písm. h) tr. ř.
